Společnost Václava Svobody byla první, která v Brně dokázala překonat zákaz českých profesionálních představení, a tříměsíční stagionou zahájila novou éru ve zdejším divadelním životě. Od 7. 6. do 11. 9. 1868 sehrála v hostinci U Bílého kříže na 55 představení her Václava Klimenta Klicpery, Josefa Jiřího Kolára, Jana Nepomuka Štěpánka, Josefa Kajetána Tyla a dalších českých autorů, ale i rakouských frašek, světové klasiky (Zkrocení zlé ženy Williama Shakespeara) a německého národního dramatu (Loupežníci a Smrt Valdštýnova Friedricha Schillera).
Od roku 1849, kdy byla v Čechách založena první česká kočující společnost, se v Brně do roku 1868 uskutečnila jediná česká stagiona, a to společnosti Josefa Aloise Prokopa v roce 1852. Od té doby nebyla česká profesionální představení v Brně povolována.
Jiří Štefanides
Příloha stejnojmenného almanachu. Brno: Státní divadlo v Brně, 1984.
V Kateřinkách u Opavy (dnes součást města Opavy) se uskutečnilo první české profesionální představení v Rakouském Slezsku. Byla jím Andrea Victoriena Sardoua a sehrála je společnost Václava Svobody, které se jako první podařilo získat divadelní koncesi nejen pro Moravu, ale i pro Rakouské Slezsko. V době od 29. 3. do 8. 5. 1884 uvedla nejméně 24 představení. Z původní dramatiky byly zastoupeny hry Ferdinanda Františka Šamberka, Jana Nepomuka Štěpánka, Josefa Kajetána Tyla a také ředitele Václava Svobody (Ondráš a Juráš), dále pak překlady soudobých frašek zejména rakouského původu a také první operety (mj. Orfeus v podsvětí Jacquese Offenbacha).
Od tohoto data české profesionální divadlo vstoupilo do divadelního života Slezska, v němž dosud dominovalo divadlo hrané německy. V těšínské části Slezska se první české profesionální představení uskutečnilo až v roce 1891.
Jiří Štefanides
Disertační práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, Filozofická fakulta. Opava: 1978, s. 387-388.
Představením Paličovy dcery Josefa Kajetána Tyla zahájila historicky první stagionu českého profesionálního souboru na Moravě divadelní společnost Josefa Aloise Prokopa. Byla to ojedinělá příležitost, které Prokop využil při návratu z pobytu ve Vídni, když se mu podařilo v Brně pronajmout do 26. 10. 1852 sál městského německy hrajícího divadla v Redutě. Hlavní část repertoáru tvořily hry Václava Klimenta Klicpery, Karla Simeona Macháčka a Josefa Kajetána Tyla. Po skončení stagiony město Brno další česká představení zakázalo; rakouské úřady nadále neudělovaly českým ředitelům divadelní koncese pro Moravu a Slezsko. Teprve po uvolnění poměrů v Rakousku pronikla na Moravu společnost Josefa Štandery, a to v roce 1863. V Brně byla první společnost Václava Svobody (1868).
Jiří Štefanides
Poprvé se Vojan stal Hamletem v sezoně 1886/1887 a zahrál jej nejméně třikrát. Nejdříve se mu to podařilo v Kroměříži, kam byl, tehdy jako člen činohry Národního divadla v Brně, pozván k pohostinskému vystoupení se společností Václava Choděry. Vojan se tehdy připravoval na premiéru Shakespearovy tragédie v Brně a k předvedení Hamleta u Choděry dostal souhlas ředitele Pavla Švandy ze Semčic. O představení zveřejnily Kroměřížské noviny pozoruhodnou recenzi (kterou přetiskla i brněnská Moravská orlice), jež charakterizuje Vojanovy herecké prostředky patrně ještě spíše naturalistické: „Veškeré odstíny této povahy, počínaje tichou, dumavou melancholií až k zuřivému skřeku sebepohrdání, počínaje truchlým hloubáním až ku zatracování celého lidstva, až ku věšení jeho na morální šibenice: bol, zoufalost, štkání, pláč, vztek, jenž srdce trhá, vášní lidských obrovskost a nicotnost, vše zjevil nám umělec…“
Premiéra v Brně se uskutečnila těsně před Vánoci 19. 12. 1886. Asi i proto nebyla recenzována, až o něco později se k ní v dosti obecné poloze vrátil brněnský kritik Josef Merhaut v České Thalii. Ofelii ztělesnila tehdy u divadla teprve začínající, ale brněnským publikem už obdivovaná Hana Kubešová, Polonia hrál Jindřich Vilhelm. A potřetí si Eduard Vojan zahrál Hamleta v prvním lednovém týdnu 1887 v Přerově se společností stařičkého ředitele Václava Svobody, souputníka ještě Josefa Kajetána Tyla. V té době už u ní působil jako režisér třiadvacetiletý František Lacina, nastávající Svobodův zeť a artistický správce jeho společnosti a budoucí dlouholetý ředitel Národního divadla v Brně.
V pražském Národním divadle byl Eduard Vojan pověřen úlohou Hamleta mnohem později, v roce 1905, a jeho pojetí bylo hodnoceno jako jeden z vrcholných hereckých výkonů té doby. O Vojanově prvním výkladu Hamleta na Moravě v době, kdy herec měl třiatřicet let, se toho mnoho neví, pokusy o případné srovnání jsou jen okrajové.
Jiří Štefanides
Další zdroje:
Vojan v Kroměříži. Kroměřížské noviny, 9. 11. 1886, č. 90, s. 2.
J. M.: Z národního divadla v Brně. Česká Thalia, 1, 1887, č. 2, s. 31-32.