V sále Katolické Jednoty v Těšíně (Cieszyn, Teschen) se za velkého zájmu publika konalo první představení české divadelní společnosti v Těšínském Slezsku. Ředitel Václav Choděra pro ně zvolil veselohru Františka Ferdinanda Šamberka Jedenácté přikázání. Na druhý den v neděli 21. 6. sehrála společnost české realistické drama Gabriely Preissové Gazdina roba. V hlavních rolích vystoupili manželka ředitele Betty Choděrová (Eva), herec Želivský (Mánek) a E. Hlavová (Mešjanovka). Václav Choděra získal koncesi pro představení ve Slezsku poprvé právě pro rok 1891 a první stagionu absolvoval v Kateřinkách u Opavy (21. 3. - 3. 5. 1891). Do konce roku 1891 hrála Choděrova společnost ještě v Kylešovicích, Hrabyni, Polské Ostravě, Orlové a Dombrové.
Jiří Štefanides
Poprvé se Vojan stal Hamletem v sezoně 1886/1887 a zahrál jej nejméně třikrát. Nejdříve se mu to podařilo v Kroměříži, kam byl, tehdy jako člen činohry Národního divadla v Brně, pozván k pohostinskému vystoupení se společností Václava Choděry. Vojan se tehdy připravoval na premiéru Shakespearovy tragédie v Brně a k předvedení Hamleta u Choděry dostal souhlas ředitele Pavla Švandy ze Semčic. O představení zveřejnily Kroměřížské noviny pozoruhodnou recenzi (kterou přetiskla i brněnská Moravská orlice), jež charakterizuje Vojanovy herecké prostředky patrně ještě spíše naturalistické: „Veškeré odstíny této povahy, počínaje tichou, dumavou melancholií až k zuřivému skřeku sebepohrdání, počínaje truchlým hloubáním až ku zatracování celého lidstva, až ku věšení jeho na morální šibenice: bol, zoufalost, štkání, pláč, vztek, jenž srdce trhá, vášní lidských obrovskost a nicotnost, vše zjevil nám umělec…“
Premiéra v Brně se uskutečnila těsně před Vánoci 19. 12. 1886. Asi i proto nebyla recenzována, až o něco později se k ní v dosti obecné poloze vrátil brněnský kritik Josef Merhaut v České Thalii. Ofelii ztělesnila tehdy u divadla teprve začínající, ale brněnským publikem už obdivovaná Hana Kubešová, Polonia hrál Jindřich Vilhelm. A potřetí si Eduard Vojan zahrál Hamleta v prvním lednovém týdnu 1887 v Přerově se společností stařičkého ředitele Václava Svobody, souputníka ještě Josefa Kajetána Tyla. V té době už u ní působil jako režisér třiadvacetiletý František Lacina, nastávající Svobodův zeť a artistický správce jeho společnosti a budoucí dlouholetý ředitel Národního divadla v Brně.
V pražském Národním divadle byl Eduard Vojan pověřen úlohou Hamleta mnohem později, v roce 1905, a jeho pojetí bylo hodnoceno jako jeden z vrcholných hereckých výkonů té doby. O Vojanově prvním výkladu Hamleta na Moravě v době, kdy herec měl třiatřicet let, se toho mnoho neví, pokusy o případné srovnání jsou jen okrajové.
Jiří Štefanides
Další zdroje:
Vojan v Kroměříži. Kroměřížské noviny, 9. 11. 1886, č. 90, s. 2.
J. M.: Z národního divadla v Brně. Česká Thalia, 1, 1887, č. 2, s. 31-32.