Profesinální repertoárové divadlo zaměřené na činoherní, hudební a především muzikálovou produkci. Stránky divadla zde.
Premiérou komedie Vladimíra Neffa Pokušitel v režii a hlavní roli Rudolfa Waltra začal v sále Nového domova ve Falkensteinerově (později Titově, dnes Gorkého) ulici č. 43-47 pod záštitou akce Národního souručenství Radost ze života cyklus Komorních her Radosti ze života. Walter spolu s herečkou Zdenkou Gräfovou navázal na představení žáků dramatického oddělení Státní konzervatoře hudby v Brně, která zde organizoval od roku 1938. Uvedl např. Goetheho Fausta, Strindbergova Otce nebo Tylova Strakonického dudáka. Od uzavření Zemského divadla v Brně v listopadu 1941 do povolení Českého lidového divadla Antonína Fencla v březnu 1943 byly Komorní hry jediným českým soustavně provozovaným divadlem v Brně. Po uzavření divadel 1. září 1944 Walter pokračoval v uvádění Večerů komorního umění a v roce 1945 krátce pokračoval s názvem Scéna osvobozeného slova. Walter komorními hrami vytvořil personální a organizačně provozní základ Svobodného divadla, v roce 1945 vzniklé druhé brněnské činohry, dnešního Městského divadla Brno.
Martin Bernátek
In. Adolf Scherl (red. svazku). Dějiny českého divadla. Sv. IV. Praha: Academia, 1983.
Svobodné divadlo, druhá brněnská činohra, zahájilo uměleckou činnost premiérou inscenace Manon Lescaut Vítězslava Nezvala v režii Milana Páska, výpravě Milana Zezuly a za přítomnosti autora. O povolení divadla, působícím v sále Nového domova ve Falkensteinerově (později Titově, dnes Gorkého) ulici č. 43-47, rozhodl Národní výbor v Brně 29. 5. 1945. Divadlo založili absolventi dramatického oddělení Státní konzervatoře v Brně, působící během druhé světové války v rámci cyklu Komorních her Rudolfa Waltra v Novém domově a v Beskydském divadle v Hranicích na Moravě. Prvním uměleckým šéfem divadla se stal Pásek, záhy povolaný do Národního divadla v Brně. Od 1. 9. do 31. 1. 1948 byl uměleckým šéfem Walter a v divadle mj. začínali Miloš Hynšt, Vlasta Fialová, Svatopluk Skopal, Jiří Sequens, Vlasta Chramostová, Radúz Činčera či Waltrova manželka Marie a dcera Olga. Divadlo, provozované na družstevním základě, bylo k 30. 6. 1946 vzato pod správu Městského národního výboru v Brně, který divadlu zajistil dotaci a přesídlení 1. 8. 1947 do adaptovaného společenském sálu na náměstí Rudé armády (dnešním Moravském náměstí) 3.
Martin Bernátek
Brno: 1975
Svobodné divadlo, od 1. 1. 1949 pod správou Zemského národního výboru, bylo sloučeno se Středomoravským divadlem v Moravské Třebové pod názvem Městské a oblastní divadlo v Brně. Jeho zřizovatelem se stal Krajský národní výbor Jihomoravského kraje společně s Ústředním národním výborem v Brně. V souladu se socialistickou státní kulturní politikou se divadlo soustředilo na zájezdovou činnost a tohoto účelu bylo zbaveno až 1. 1. 1969.
Martin Bernátek
Brno: Městské divadlo Brno, 1996.
Městské a oblastní divadlo v Brně, dřívější Svobodné divadlo, změnilo název na Krajské oblastní divadlo v Brně a jeho výhradním zřizovatelem se stal Ústřední národní výbor v Brně.
Martin Bernátek
Brno: Městské divadlo Brno, 1996.
Krajské oblastní divadlo v Brně změnilo název na Divadlo bratří Mrštíků. V letech 1954-1962 a 1969-1972 divadlo zřizoval Městský národní výbor v Brně a v letech 1963-1968 a 1973-1990 Krajský národní výbor Jihomoravského kraje.
Martin Bernátek
Brno: 1975
Divadlo bratří Mrštíků uvedlo v překladu Rudolfa Vápeníka a Milana Kundery, režii Antonína Kurše, dramaturgii Bořivoje Srby, výpravě Milana Zezuly československou premiéru hry Bertolta Brechta Dobrý člověk ze Sečuanu. Inscenací rozvíjející brechtovské principy vyvrcholilo působení uměleckého šéfa Kurše (1957-1960) a program politického divadla připravený společně s dramaturgem Bořivojem Srbou (1954-1959), který Srba dále rozvíjel v Mahenově činohře Státního divadla v Brně. Dozvukem Kuršova uměleckého vedení bylo Pásmo veršů, scén a songů Bertolta Brechta, které v rámci Experimentálního studia divadla připravili 27. 11. 1960 kmenoví režiséři Zdeněk Dopita a Jiří Jaroš.
Martin Bernátek
Brno: Městské divadlo Brno, 1996.
Divadlo Julia Fučíka (dříve Městské divadlo mladých), které tvořilo pro děti a mládež, bylo sloučeno s Divadlem bratří Mrštíků. Záměr Krajského národního výboru i návrh na sloučení existoval už od roku 1963.
Martin Bernátek
Brno: 1975
V rámci reorganizace brněnského divadelnictví se Divadlo bratří Mrštíků přestěhovalo do budovy na Lidické ulici uprázdněné po činohře Státního divadla v Brně, která se přestěhovala do divadla Na hradbách.
Martin Bernátek
Brno: 1975
Divadlo bratří Mrštíků uvedlo v režii Milana Páska a výpravě Antonína Vorla hru bratří Mrštíků Maryša, za kterou režisér získal 1. cenu soutěže Ministerstva kultury k 50. výročí Československa. Pásek v inscenaci dosáhl moderního, folkloristické konvence zbaveného pojetí klasického textu a předznamenal pozdější modernizační přístupy k české klasice například režisérů Jana Grossmana či Miroslava Macháčka. Pásek, který se 1. 8. 1966 stal uměleckým šéfem a od 1. 8. 1967 ředitelem divadla, si z dřívějšího působiště v Hradci Králové přivedl část souboru i režijní koncepce některých inscenací a zejména v prvním pětiletí vedení divadla formuloval svou uměleckou koncepci dílem v souladu a dílem v protikladu vůči programu antiiluzivního divadla Mahenovy činohry Státního divadla Brno. V inscenacích klasiky a her Friedricha Dürrenmatta, často v původním překladu Václava Renče, vytvořil z Divadla bratří Mrštíků scénu dynamického, expresivního a politicko-filozoficky angažovaného divadla.
Martin Bernátek
Brno: 1975
Divadlo bratří Mrštíků uvedlo v režii Pavla Rímského a výpravě Milana Zezuly v československé premiéře hru Oldřicha Daňka Válka vypukne o přestávce. Následujících několik inscenací Daňkových her, převážně v Rímského režii a některé rovněž v původním uvedení, tvořily výraznou dramaturgickou linii divadla. Po dříve uvedených hrách Vrátím se do Prahy (1970) a Dva na koni, jeden na oslu (1972) následovaly tituly Střelec (1978), Lhář a jeho rod (úprava hry Václava Klimenta Klicpery, 1980), Zpráva o chirurgii města N (1981), Vévodkyně valdštejnských vojsk (1982), Příští léto v Locarnu (1983), Životopis mého strýce (1984), Krvavá Henrietta aneb Jedno jaro v Paříži (1987).
Martin Bernátek
Brno: Městské divadlo Brno, 1996.
Divadlo bratří Mrštíků uvedlo v překladu Ivo T. Havlů, režii Richarda Mihuly a výpravě Antonína Vorla v československé premiéře muzikál Freda Ebba, Boba Fosse a Johna Kandera Chicago. Mihula svými inscenacemi i muzikálovou výchovou na JAMU ustavil tradici hudebních komedií a muzikálů, kterou v devadesátých let 20. století rozvinul Stanislav Moša a která vedla k vybudování samostatné moderní hudební scény divadla.
Martin Bernátek
Brno: Městské divadlo Brno, 1996.
Divadlo bratří Mrštíků, Loutkové divadlo Radost a Satirické divadlo Večerní Brno byly správně sjednoceny v organizaci Brněnská divadla zřizované Krajským národním výborem Jihomoravského kraje. Divadla zůstala v původních prostorech, měla vlastní umělecké vedení, ale společného ředitele, dílny nebo účetnictví. Do Brněnských divadel měly být původně zahrnuty také umělecké útvary Státního divadla v Brně, Divadlo na provázku a HaDivadlo, zamýšlena byla též centralizace dramaturgie.
Martin Bernátek
Brno: Městské divadlo Brno, 1996.
Po zrušení organizace Brněnská divadla bylo Divadlo bratří Mrštíků začleněno pod městskou správu a 1. 6. 1993 přejmenováno na Městské divadlo Brno. V roce 1995 prošlo divadlo na Lidické ulici celkovou rekonstrukcí dle návrhu Miroslava Meleny.
Martin Bernátek
Brno: Městské divadlo Brno, 1996.
Divadlo bratří Mrštíků uvedlo v režii Stanislava Moši a na scéně Emila Konečného autorský muzikál Moši a Zdeňka Merty Sny svatojánských nocí. Moša, v letech 1990-1992 umělecký šéf a od roku 1992 ředitel divadla, nastudoval inscenaci v české, německé a anglické verzi a opakovaně ji uváděl v zahraničí a také na Křižíkově fontáně na pražském Výstavišti. Inscenace dosáhla celkem 117 repríz a získala cenu Českého hudebního fondu za nejlepší hudební představení roku 1991. Cílevědomý marketing a reklama inscenace i velkolepé scénické efekty znamenaly proměnu prezentace a provozu divadelního díla po roce 1989 a orientaci divadla na hudebnědramatickou produkci dle původního i světového repertoáru.
Martin Bernátek
Brno: Městské divadlo Brno, 1996.
Premiérou muzikálu Hair (Vlasy) v režii Dodo Gombára byla otevřena nová Hudební scéna Městského divadla Brno. Budova, postavená dle návrhů Romana Macha a Josefa Kubína a určená pro moderní hudební divadlo a zejména muzikály, patří k nejrozsáhlejším realizacím divadelních staveb na Moravě po roce 1989.
Martin Bernátek
In Městské divadlo Brno 2004-2005. Brno: MdB, 2005.