Významným projevem sílícího českého národního života ve městě s německým zastupitelstvem bylo zbudování Národního domu, který se stal sídlem českých spolků. Jeho součástí byl poměrně velký divadelní sál, který měl dostatečné vybavení pro celoroční divadelní provoz. Jeho podstatnou budoucí roli v divadelním života Ostravska předznamenal už slavnostní program v den otevření: vedle skladeb Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka sehráli moravskoostravští ochotníci představení Stroupežnického jednoaktovky Paní mincmistrová. Režisérem byl důlní inženýr Emanuel Balcar, zapálený ochotník a organizátor českého národního života v Moravské Ostravě. V roce 1908 byla v Národním domě zřízena první stálá česká profesionální scéna. Během 20. století prodělal Národní dům několik přestaveb a už za druhé světové války sloužil pouze divadlu. Po válce nesl název Lidové divadlo, v roce 1954 byl přejmenován po významném ostravském herci a řediteli na Divadlo Jiřího Myrona. Dnes je jednou ze dvou hlavních budov Národního divadla moravskoslezského.
Jiří Štefanides
In Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. 19. Šenov: Nakladatelství Tilia, 1999.
Představením Prodané nevěsty Bedřicha Smetany na jevišti Národního domu zahájila pravidelný provoz první stálá česká profesionální scéna v Moravské Ostravě. Ředitelem byl nejprve František Trnka (1908-1910), po něm se vystřídali Karel Komarov (1910/1911), Alois Janovský (1911-1914) a Antoš Josef Frýda (1915-1919), v letech 1916-1919 s uměleckým ředitelem Antonínem Drašarem. Pronajímatelem Národního domu a organizátorem sezon byl Spolek Národní dům. Sezona trvala zpočátku čtyři měsíce, za války se pak prodloužila až na devět měsíců. Vedle činohry se zde hrála i opera a opereta, příležitostně i balet a za války občas i kabarety. Scéna existovala nepřetržitě do roku 1919, kromě první válečné sezony 1914/1915. Scéna měla charakter spolkového divadla bez městských či jiných dotací, ekonomické riziko nesl ředitel. Vedle Národního divadla v Brně to bylo druhé stálé česky hrající divadlo na Moravě a ve Slezsku, zřízené před rokem 1918.
242 s. ISBN 80-244-0140-1
Stálá česká scéna v Moravské Ostravě ukončila své působení v Národním domě 7. 5. 1919 a od 8. 5. 1919 se přestěhovala do budovy městského divadla, kde se do té doby hrálo pouze německy. Prvním českým představením byla Smetanova Libuše v nastudování kapelníka Emanuela Bastla, který se zanedlouho stal prvním šéfem opery Národního divadla moravskoslezského. V městském divadle stálá česká scéna ředitele Antoše Josefa Frýdy, vedená uměleckým ředitelem Antonínem Drašarem, odehrála do 9. 6. 1919 celkem 37 představení. Antonín Drašar se krátce před tím zúčastnil výběrového řízení na místo prvního ředitele Národního divadla moravskoslezského, avšak neuspěl, vybrán byl Václav Jiřikovský.
Jiří Štefanides
242 s. ISBN 80-244-0140-1
Divadelní sekce Nové generace dojednala pronájem divadla a uspořádala, ještě před přijetím českých požadavků v německy většinové Opavě, dvě nedělní představení Smetanovy opery Prodaná nevěsta, kterou zde uvedla divadelní společnost Antoše J. Frýdy, vedená ředitelem Antonínem Drašarem. Pod taktovkou dirigenta Emanuela Bastla a v režii Josefa Peršla vystoupila v odpoledním představení v roli Mařenky Anna Šikolová-Krátká, večer Babuška Dostálová, v roli Jeníka Leon Geitler, Kecala zpíval Josef Peršl a Vaška Josef Frič. Frýdova společnost přijela z Moravské Ostravy, kde měla v pronájmu poslední sezonu 1918/1919 v Národním domě.
Sylva Pracná