Německy hrající profesionální scéna. Byla zřízena na spolkovém základě poté, kdy stálý německý soubor ztratil statut městského divadla (1919). V první sezoně 1919/1920 se ještě dělila o užívání budovy městského divadla s nově založeným českým Národním divadlem moravskoslezským, od další sezony přesídlila do Německého domu (Deutsches Haus). Od konce roku 1939 se znovu se statutem městského divadla vrátila do hlavní městské divadelní budovy, název Deutsches Theater Mährisch Ostrau užívala do roku 1941.
Představením veselohry Paula Franka Grandhotel začala první sezona Německého divadla (Deutsches Theater) v Moravské Ostravě s novým ředitelem Rudolfem Zeiselem. Rodák z Brna, herec a režisér se zkušenostmi z divadel v Berlíně a ve Vídni, se ujal vedení spolkové scény po několika sezonách ekonomické nejistoty a uměleckého hledání; soubor byl od sezony 1920/1921 odkázán pouze na divadelní sál v Německém domě (Deutsches Haus), v té době už ne zcela vyhovující modernímu divadelnímu provozu. Zeisel rezignoval na operu a operetu a vybudoval nevelký, ale výkonný činoherní soubor, pěstující také hudební komedii. Zeiselova éra se časově téměř shodovala s nástupem režiséra Jana Škody a výtvarníka Jana Sládka do činohry Národního divadla moravskoslezského - Ostrava tedy měla až do roku 1938 dva velmi dobré profesionální činoherní soubory. Zeisel, přesvědčením demokrat a loajální k Československu, uváděl každou sezonu i hry soudobých českých dramatiků. Po roce 1933 angažoval několik vynikajících herců-emigrantů, kteří museli z rasových důvodů opustit německá divadla. Na narůstající ohrožení Evropy fašismem reagoval Zeisel nastudováním dvou varujících her Karla Čapka, Bílé nemoci (Die weiße Krankheit, 1937) a Matky (Die Mutter, 1938). Na nátlak henleinovců musel na konci sezony 1937/1938 Ostravu opustit.
Jiří Štefanides
Divadelní revue 18, 2007, č. 3, s. 22 - 26.
Symbolicky v předvečer státního svátku vzniku Československa uvedlo Německé divadlo (Deutsches Theater) v Moravské Ostravě Bílou nemoc Karla Čapka (Die weiße Krankheit). Nastudoval ji ředitel divadla Rudolf Zeisel a hlavní role obsadil herci, kteří museli z rasových důvodů emigrovat po roce 1933 z Německa: doktora Galéna ztělesnil Josef Almas, Maršála Sigurd Lohde a Barona Krogha (Krüga) Hermann Vallentin. Inscenace byla německou premiérou Bílé nemoci v Československu (později ji uvedli ještě v německých divadlech v Brně a v Děčíně-Podmoklech). Měla velký ohlas u kritiky i publika: v sezoně 1937/1938 dosáhla devíti představení, stejného počtu jako tehdy nejúspěšnější komedie sezony. Zároveň ovšem vzbudila odpor henleinovců, kteří se snažili i na Moravě a ve Slezsku ideologicky ovládnout tehdejší stálá německy hrající divadla. Přesto se Zeisel odvážil v následující sezoně nastudovat i Čapkovu Matku (Die Mutter, 1938).
Jiří Štefanides
Další literatura:
Lenka Adámková: České meziválečné drama v Deutsches Theater a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1929-1938). Theatralia (Brno, FF MU), 2013, č. 1, s. 176-187.
In Kontext(y). III. Acta Universitatis Palackianae, Olomouc: Univerzita Palackého, s. 107-113.
V režii Paula Marxe uvedlo Německé divadlo (Deutsches Theater) v Moravské Ostravě Čapkovu hru Matka (Die Mutter). Mobilizující účinek inscenace nepochybně podpořily aktuální události v Rakousku, kam 12. 3. 1938 vpochodovala německá vojska. Dobová kritika velmi oceňovala výkon Irene Baschové v titulní roli. Bylo to jediné německé nastudování Matky na Moravě a ve Slezsku, v Čechách ji uvedla pouze dvě divadla, v Praze a v Děčíně-Podmoklech. Ředitel Německého divadla v Moravské Ostravě Rudolf Zeisel za svou odvahu zaplatil: na konci sezony 1937/1938 s ním Německý divadelní spolek (Deutsches Theaterverein) pod tlakem henleinovců rozvázal smlouvu a za války zahynul v jednom z koncentračních táborů.
Jiří Štefanides
Další literatura:
Lenka Adámková: České meziválečné drama v Deutsches Theater a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1929-1938). Theatralia (Brno, FF MU), 2013, č. 1, s. 176-187.
Berlin: Henschenverlag, 1979.
K tomuto datu ztratilo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě možnost hrát v budově městského divadla, otevřené v roce 1907, v níž nadále hrál pouze německý soubor. Pod tlakem německých okupačních úřadů se muselo přestěhovat do Národního domu, který ve velmi krátké lhůtě prodělal zásadní přestavbu na stálé divadlo. Zahajovacím představením byla Smetanova Prodaná nevěsta v nastudování dirigenta Jaroslava Vogela, v režii Karla Palouše a s výpravou Jana Sládka. Český soubor se také musel přejmenovat: do uzavření divadel 1. 9. 1944 hrál pod "krotším" názvem České divadlo moravskoostravské.
Jiří Štefanides