První městské divadlo v Jihlavě (Theater in Iglau, Städtisches Theater) bylo otevřeno poté, co přestaly dostačovat příležitostné prostory v hostincích a sál gymnázia. Město se rozhodlo uvolnit peníze na koupi odsvěceného kostelíka sv. Alžběty ve Špitálské ulici (v místech naproti dnešního Horáckého divadla) a nechalo jej upravit na veřejné městské divadlo. Divadlo bylo v provozu mezi léty 1793 až 1825, kdy bylo kvůli nedostačujícím a nevyhovujícím podmínkám uzavřeno. Prvním ředitelem městského divadla byl v sezoně 1793/1794 J. Ziehrer. Zahajovací představení divadla se nepodařilo zjistit. Po uzavření divadla, kdy již bylo jihlavské obyvatelstvo zvyklé na pravidelný divadelní provoz, pronajímali si ředitelé sál v druhém patře hostince U Tří knížat. Toto soukromé provizorium (přesto označováno jako „městské divadlo“) bylo roku 1850, po nátlaku obyvatel, nahrazeno plnohodnotnější divadelní budovou.
Margita Havlíčková
Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.
Kostel sv. Františka, který patřil k bývalému konventu kapucínského kláštera, koupil roku 1849 Johann Okonski a rozhodl se na jeho místě zbudovat divadlo. Finance získal prodejem akcií, což mělo za následek menšinový podíl města na vlastnictví budovy (odráží se v názvu divadla: Theater des Herrn Okonski, Theater in Iglau, nebo Städttisches Theater in Iglau). Stavba byla zahájena v únoru 1850 a už 16. 11. se divadlo otevíralo divákům představením Franze von Elsholze Erziehungsmetoden. K tomuto datu bylo divadlo dokončeno pouze uvnitř a čekalo ještě na úpravu zevnějšku. Hlediště, o dvou řadách lóží a galerii, pojalo až 1000 diváků. Ředitelem divadla v první sezoně byl Josef Siege. V roce 1856 koupilo budovu divadla město a tím se stalo jeho jediným majitelem a provozovatelem.
Margita Havlíčková
Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.
Se vznikem Československa zůstalo jihlavské městské divadlo (Stadttheater Iglau) v rukou německého souboru, protože soubor český neměl profesionální charakter. Němci se tak v budově dělili o termíny pouze s českými ochotníky. Poklesem návštěvnosti se však německé divadlo dostávalo do krize, kterou nevyřešilo ani sloučení se znojemským německým souborem (Spojená městská divadla Jihlava-Znojmo - Vereinigte Stadttheater Iglau-Znaim), ani ustanovená divadelní komise. Od března 1939 se mělo jihlavské divadlo stát centrem fašistické propagandy. Divadlo bylo proto bez omezení provozu zmodernizováno, ale z krize se nedostalo až do jeho uzavření roku 1944. Posledním německým představením byla Die Zauberflöte Wolfganga Amadea Mozarta.
Margita Havlíčková
Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.
Po skončení druhé světové války se Horácké divadlo přestěhovalo z Třebíče do budovy městského divadla v Jihlavě (Stadttheater Iglau), do něhož se už německy hrající soubor nikdy nevrátil. Provoz v novém působišti zahájilo 17. června 1945 premiérou inscenace Zázračné divadlo Miguela de Cervantese v režii a výpravě Jana Strejčka, tehdejšího ředitele divadla (1945 - 1947). Text byl uveden v překladu Bohumila Kyselého a v úpravě Alfreda Radoka.
Jiří Štefanides