Německý spolkový dům (Deutsches Vereinshaus) v Novém Jičíně (Neutitschein) byl otevřen v roce 1886 a v jeho divadelním sále se odbývala německy hraná představení do konce sezony 1943/1944. Dnes je sídlem Beskydského divadla Nový Jičín.
V tento den byl v Novém Jičíně (Neutitschein) otevřen Německý spolkový dům (Deutsches Vereinhaus) s velkým divadelním sálem. Projekt stavby v historizujícím stylu italské novorenesance vytvořil významný vídeňský architekt Otto Thienemann. Hlediště mělo kapacitu 443 míst k sezení a 300 míst k stání. První divadelní představení se zde uskutečnilo týden po otevření 31. 10. 1886, hrála se komedie Franze von Schönthana Die goldene Spinne. Nový Jičín se od té doby stal žádanou štací německy hrajících divadelních společností, které pravidelně objížděly okruh moravských a slezských měst s většinovým německým obyvatelstvem od Svitav a Moravské Třebové přes Šumperk, Rýmařov, Bruntál a Šternberk až po Frýdek. Za druhé světové války zde pravidelně vystupovalo německy hrající městské divadlo z Moravské Ostravy. Německý spolkový dům byl střediskem kulturního života novojičínských Němců až do konce války.
Jiří Štefanides
Olomouc: Univerzita Palackého, 2014.
První premiérou Beskydského divadla původně založeného na družstevním základě byl Divotvorný klobouk Václava Klimenta Klicpery. Po přestěhování do Nového Jičína (1947) se provozovatelem stal Městský národní výbor v Novém Jičíně. Z významnějších osobností zde působili Vladimír Kolátor (režisér a dramaturg, 1942/43), Vladislav Hamšík (ředitel a režisér, 1944-1949), Karel Novák (umělecký ředitel a režisér, 1949-1953). Jako mladí zde začínali svou divadelní dráhu scénický výtvarník Ladislav Vychodil (1942-1944), režisér Milan Pásek (1942-1944) a režisér Miloš Horanský (1954-1956), krátkou dobu zde působil i již zkušený režisér Rudolf Walter (1944). Dramaturgie se zpočátku orientovala zejména na českou a světovou klasiku, po roce 1948 se více prosazovala sovětská dramatika a soudobý budovatelský repertoár. V srpnu 1963 bylo divadlo (jako jedno z mála v poválečném českém divadelnictví) zrušeno, údajně v rámci reorganizace a restrikce divadelní sítě.
Jiří Štefanides