České profesionální činoherní divadlo s původně širokou zájezdovou oblastí na Horácku. Do konce války sídlilo v Třebíči, po jejím skončení se přestěhovalo do Jihlavy do budovy městského divadla, která po odchodu německy hrajícího souboru zůstala prázdná.
Od svého založení vystřídalo tyto názvy:
Horácké divadlo Třebíč 1940 - 1945
Horácké divadlo Jihlava 1945 - 1950
Krajské oblastní divadlo Jihlava - Horácké divadlo 1950 - 1957
Horácké divadlo 1957 až dosud.
Během roku 1940 se na družstevním principu a s divadelní koncesí Rudolfa Nádhery ustavila stálá česky hrající scéna se sídlem v Národním domě v Třebíči. Zajížděla mj. do Dačic, Jihlavy, Moravských Budějovic, Německého Brodu, Přibyslavi, Tišnova, Třeště a Velkého Meziříčí. Prvním uměleckým šéfem se stal režisér Antonín Skála. Jako zahajovací představení nového divadla byl 18. října 1940 uveden Soud lásky Jaroslava Vrchlického. Po zákazu divadelní činnosti v protektorátu od 1. září 1944 se ani v Horáckém divadle v Třebíči poslední válečná sezona 1944/1945 neuskutečnila.
Od války do začátku 50. let, kdy už Horácké divadlo hrálo v JIhlavě, souborem prošla řada mladých a později vynikajících herců a režisérů: Miloš Hynšt (ředitel v letech 1947 - 1951), Radovan Kalina (ředitel v letech 1953 - 1955), Otomar Krejča, Zora Rozsypalová, Ota Sklenčka, Evžen Sokolovský, Jiří Sovák, Marie Tomášová a Darek Vostřel.
Jiří Štefanides
Jihlava: Horácké divadlo Jihlava, 1995
Po skončení druhé světové války se Horácké divadlo přestěhovalo z Třebíče do budovy městského divadla v Jihlavě (Stadttheater Iglau), do něhož se už německy hrající soubor nikdy nevrátil. Provoz v novém působišti zahájilo 17. června 1945 premiérou inscenace Zázračné divadlo Miguela de Cervantese v režii a výpravě Jana Strejčka, tehdejšího ředitele divadla (1945 - 1947). Text byl uveden v překladu Bohumila Kyselého a v úpravě Alfreda Radoka.
Jiří Štefanides
Jihlava: Horácké divadlo Jihlava, 1995
Po téměř šesti letech se soubor Horáckého divadla vrátil z provizoria v Divadle Na Kopečku do nového moderního sídla. V komplexu několika budov, který navrhli architekti Tomáš Brix, Václav Králíček, Vladimír Krátký, Miroslav Melena a Jan Vačura, se nacházejí dva hrací prostory, velká (315 míst) a malá scéna (80 míst). Provoz otevřela premiéra inscenace hry Josefa Boučka Smrt v císařském domě v režii Karla Bryndy. Scénu navrhl Jiří Pitr, kostýmy Ilda Pitrová, dramaturgyní byla Ilona Smejkalová. Nové divadlo bylo postaveno za ředitele Miloše Stránského (1990 - 2000), dlouholetého herce Horáckého divadla.
Jiří Štefanides
Praha: Divadelní ústav, 2000.
Se vznikem Československa zůstalo jihlavské městské divadlo (Stadttheater Iglau) v rukou německého souboru, protože soubor český neměl profesionální charakter. Němci se tak v budově dělili o termíny pouze s českými ochotníky. Poklesem návštěvnosti se však německé divadlo dostávalo do krize, kterou nevyřešilo ani sloučení se znojemským německým souborem (Spojená městská divadla Jihlava-Znojmo - Vereinigte Stadttheater Iglau-Znaim), ani ustanovená divadelní komise. Od března 1939 se mělo jihlavské divadlo stát centrem fašistické propagandy. Divadlo bylo proto bez omezení provozu zmodernizováno, ale z krize se nedostalo až do jeho uzavření roku 1944. Posledním německým představením byla Die Zauberflöte Wolfganga Amadea Mozarta.
Margita Havlíčková