Poloamatérský divadelní soubor existoval v letech 1993-1996 v Olomouci.
Premiérou hry Davida Drábka Hořící žirafy zahájil svou činnost poloamatérský soubor, který na základě prvního titulu přijal název Studio Hořící žirafy. Zakladatelskou dvojicí byli studenti tehdejší Katedry teorie a dějin dramatických umění Filozofické fakulty UP Olomouc David Drábek a Darek Král, kteří zformovali soubor složený ze studentů, doplněný profesionálními herci činohry Moravského divadla. Mezi účinkujícími první inscenace byli například Dita Vojnarová, David Hrbek, Pavel Juřica, Jitka Bédiová, Patrik Hartl, František Večeřa, Václav Klemens aj. Premiéra proběhla v olomouckém S-klubu v nastudování Davida Drábka a Darka Krále, s výpravou Martiny Zárubové, supervizi převzal šéf činoherního souboru Moravského divadla Ivan Balaďa. Reprízy se odehrály také v Šumperku, v Hradci Králové a na velkém jevišti Moravského divadla Olomouc (derniéra 4. 11. 1994). V sezoně 1996/1997 se Studio Hořící žirafy stalo součástí Moravského divadla Olomouc.
Tatjana Lazorčáková
In: Jungmannová, Lenka (ed.). Play Drábek. Praha: Akropolis, 2020.
Studio Hořící žirafy Moravského divadla Olomouc našlo vlastní prostor v rekonstruované budově dřívějšího Hudebního divadla v Hodolanech, v níž byl zahájen pravidelný provoz pod názvem Hořící dům, centrum alternativní kultury. Jeho uměleckým vedoucím byl jmenován dramaturg činohry Moravského divadla Olomouc a umělecký šéf Studia Hořící žirafy David Drábek. Kromě divadelních představení (první premiérou byla obnovené uvedení Drábkovy autorské inscenace Jana z parku, v režii autora pod názvem Jana z parku II.) se zde začaly realizovat výstavy, koncerty, filmové projekce a besedy s tvůrci. Vedle kabaretní linie Drábkových autorských inscenací uvedl režisér Zdeněk Janáček premiéru hry amerického dramatika Williama Mastrosimoneho Jako naprostí šílenci (13. 4. 2002) s herci Pavlem Juřicou, Lenkou Kalousovou, Jakubem Stichem a Janem Plouharem a hru francouzského dramatika Bernarda-Marii Koltèze Roberto Zucco (15. 12. 2002) s herci Naďou Chrobokovou, Vlastou Hertlovou, Rudolfem Máhrlou, Viktorem Dvořákem, Pavlem Juřicou, Dušanem Urbanem a dalšími). Provokativní téma násilí ve společnosti vyvolalo kontroverzní reakci vedení divadla v čele s ředitelem Danielem Wiesnerem, což prohloubilo rozpory mezi studiovou scénou a divadlem.
Tatjana Lazorčáková
Posledním představením Studia Hořící žirafy byla repríza inscenace Roberto Zucco Bernarda-Marii Koltèze, uvedená v ostravském Divadle Petra Bezruče v rámci projektu Nová osa (putovní přehlídka studiových a alternativních scén). Studio Hořící žirafy zaniklo koncem roku 2003, když Moravské divadlo neobnovilo smlouvu s uměleckým šéfem, režisérem a dramatikem Davidem Drábkem. V jeho inscenacích se vystřídala řada profesionálních herců i amatérů (Ivana Plíhalová, Miluše Hradská, Hana Franková, Hana Lančíková, Karel Novák, Rudolf Máhrla, Daniel Hrbek, Adrian Jastraban, Lubor Novotný, Dušan Urban, Filip Čapka, Evellyn Pacoláková, Jana Nováková, Nora Grundová, Marek Zahradníček, Petr Klarin Klár a další).
Oficiálním zdůvodněním se stala ekonomická situace Moravského divadla a nerentabilnost studiové scény, hlavním důvodem však byly rozepře a nesouhlas s nekonvenční dramaturgií a inscenační poetikou Studia Hořící žirafy, které ze strany vedení Moravského divadla vyvrcholily kritikou inscenace Roberto Zucco a zákazem přípravy autorské inscenace Embryo. Rozhodnutí o likvidaci etablované studiové scény, která přitáhla zájem mladého publika i k činohernímu repertoáru na velké scéně, učinil nově nastoupivší ředitel Václav Kožušník. Příležitost k ustavení druhé samostatné profesionální scény v Olomouci se tak na několik let uzavřela.
Tatjana Lazorčáková