Německý spolkový dům v Šumperku (Deutsches Vereinshaus in Mährich Schönberg) s divadelním sálem byl otevřen v roce 1902. Dodnes slouží divadlu a byl sídlem těchto divadel:
Städtetheater Ostsudetenland 1939-1944
Krajské oblastní divadlo Šumperk 1951-1955
Krajské oblastní severomoravské divadlo Šumperk 1955-1957
Severomoravské oblastní divadlo Šumperk 1957-1963
Severomoravské divadlo Šumperk 1963-2001
Divadlo Šumperk s. r. o. 2001 až dosud.
Intenzivní spolkový život v 19. století v bohatnoucím Šumperku (Mährisch Schönberg) byl dovršen postavením Německého spolkového domu (Deutsches Vereinshaus) s divadelním sálem a technicky velmi dobře vybaveným jevištěm. Třídenní slavnost zahrnula koncertní a pěvecká vystoupení a první divadelní představení členů místních spolků, dále sobotní slavnostní ples a v neděli odpoledne koncert vojenské hudby. V roce 1903 založil šumperský podnikatel Eduard Wanke divadelní a koncertní agenturu (Theater- und Konzertagentur Wanke), která zajišťovala četná divadelní představení i těch největších souborů a hostování významných osobností: v Šumperku opakovaně vystupovaly Burgtheater, Hofoper, Deutsches Volkstheater a Raimund-Theater z Vídně, Meiningen Hoftheater, německy hrající městská divadla z Plzně, Brna, Opavy, Olomouce či Františkových Lázní, hostovala zde japonská tragédka Hanako (1910) ad. V letech 1918–1938 se v Šumperku v sezoně střídalo až šest rakouských, německých a ruských souborů pěstujících činohru, operu, balet, operetu a kabaret. Intenzivní pestrá divadelní činnost včetně místních ochotníků zde skončila v roce 1938 po mnichovské dohodě, kterou byl Šumperk přičleněn k Německu. Nemohlo ji nahradit nacisty na podzim 1939 zřízené první městské pouze činoherní divadlo s malým souborem se sídlem Německém spolkovém domě, které kočovalo v široké oblasti Šumperska a Hřebečska až do konce sezony 1943/1944.
V bývalém Německém spolkovém domě dnes sídlí městské Divadlo Šumperk, s. r. o..
Jiří Štefanides
Olomouc: Univerzita Palackého, 2014.
Ve dnech 25. 5. a 26. 5. 1906 poprvé zavítali Meiningenští (Das Meininger Hoftheater) do Šumperka (Mährisch Schönberg), soubor, který v druhé polovině 19. století procestoval celou Evropu, aby předváděl svoji zakladatelskou koncepci realistického divadla. Do Šumperka přijel z Moravské Ostravy a v Německém spolkovém domě (Deutsches Vereinshaus) sehrál představení her dvou soudobých německých židovských dramatiků a významných divadelníků: činohru z dělnického prostředí Das verlorene Paradies naturalisty Ludwiga Fuldy a veselohru Oscara Blumenthala Das zweite Gesicht. Místní tisk se spokojil s převzetím dřívějšího hodnocení obou her a inscenací Meiningenských z německého deníku Frankfurter Zeitung. K prvnímu představení v Šumperku se, s pomocí inzerátu zveřejněným před ostravským uvedením v Ostrauer Zeitung, dochovalo obsazení: ve Fuldově činohře vystoupili Franz Koster (Julius Bernardi), Fanny Stolzenbergová (Cäcilie), Lili Osmarrová (Edith), Oskar Hardel (Richard von Ottendorf), Max Rubeck (Dr. Heideck), Else Fritschová (Lotte) a Paul Breitfeld (Hans Arndt), dále hráli Josef Dischner, Ludwig Müller, Ernst Landgraf, Rosa Grawzová a Adalbert Ulrici. Recenzenta šumperského deníku v tomto představení nejvíce zaujali Oskar Hardel a Lili Osmarrová. Ztotožnil se s plným uznáním vzorného výkonu Meinigenských v hledišti, obě představení se nepochybně blížila dokonalému obrazu životní reality. Pozastavil se pouze nad tím, že při představení Fuldovy hry se zjevnou sociální tendencí zůstala právě v dělnickém městě Šumperku neobsazena nejlevnější místa na galerii.
Německý soubor se do Šumperka vrátil za rok.
Jiří Štefanides
Grenzbote des nordwestlichen Mährens. 26. 5. 1906, Nr. 42, s.4.
V pondělí 25. 3. začalo dvoudenní hostování vídeňského Burgtheateru v Šumperku (Mährisch Schönberg). V divadelním sále Německého spolkového domu (Deutsches Vereinshaus) uvedl nejprve činohru Arthura Schnitzlera Liebelei a na druhý den dvě aktovky Johanna Wolfganga Goetha: Die Geschwister a Die Laune der Verliebten. Z interpretů nejvíce zaujali tragédka Anna Schindlerová, představitelka naivek Marianne Rubová, charakterní herec Karl Baumgartner a milovník Felix Basch, dále hráli Berta Daneggerová, Franz Czell a Rudolf Schulbaum. Oba večery vždy uzavíraly frašky (Schwänke) Maxe Bernsteina, Die grüne Schnur a Blau. Krátká recenze se o produkcích Burgtheateru vyjadřovala pochvalně, nicméně zklamaně konstatovala, že návštěva druhého večera byla slabá – jméno klasika německého dramatu možná odrazovalo šumperské publikum preferující v tomto období spíše zábavu. Menší návštěvu určitě ovlivnilo i to, že se hrálo v pracovní dny.
Jiří Štefanides
Grenzbote des nordwestlichen Mährens. 26. 5. 1906, Nr. 42, s.4.
Necelý rok před vyhořením své budovy zavítal soubor Das Meininger Hoftheater ve dnech 25. 5. až 27. 5. 1907 opět do Šumperka (Mährisch Schönberg). Od soboty do pondělí zde sehrál čtyři představení: tragédii „všedního života“ Maria Magdalene Christiana Friedricha Hebbela (v titulní roli s Friedel Jahnovou), v neděli dvě jednoaktovky: tragédii Ehrenschulden Paula Heyseho a komedii Eugèna Scribeho Frauenkampf a na rozloučenou činohru Henryho Bernsteina Der Dieb. Recenzenta z herců nejvíce zaujal režisér Franz Koster, který vystoupil ve všech představeních, tedy v tragických i komických rolích, dále hráli Oskar Hardel, Rosa Crawcz, Ludwig Müller ad. Recenzent výkony Meinigenských hodnotil jako vybrané umělecké zážitky, zároveň však s překvapením konstatoval, že po všechny tři večery byl sál Německého spolkového domu (Deutsches Vereinshaus) jen slabě obsazený. Vzhledem k vynikajícím výkonům Meiningenských v Šumperku o rok dříve to pokládal za urážející.
Bylo to jejich poslední hostování v Śumperku.
Jiří Štefanides
Grenzbote des nordwestlichen Mährens, 29. 5. 1907, č. 43, s. 2-3.
Divadelní a koncertní agentura Wanke (Theater- und Konzertagentur Wanke) zprostředkovala během evropského turné japonského souboru vedeného členkou císařského dvorního divadla v Tokiu Madam Hanako v roce 1910 jedno vystoupení v Šumperku (Mährisch Schönberg). V Německém spolkovém domě (Deutsches Vereinshaus) sehrál dvě aktovky Otake a In Teehause. Podle ohlasů se zdejší publikum jen obtížně vyrovnávalo s nezvyklou poetikou japonského divadla. Herectví postavou malinké Madam Hanako diváky nejprve zarazilo, ale posléze je přijalo jako originální a působivé. Recenzent usoudil, že oba texty neměly nic nebo jen málo společného s německým dramatem, snad jen kromě smrti hrdinky. Tragické se spojovalo s komickým, tragické scény působily občas komicky i proto, že gesta až příliš připomínala pohyb marionet. Výprava se jevila jako nevhodná, proto se účinek představení významně snižoval. Nicméně produkci japonských herců sledovalo početné publikum.
Během turné v roce 1910 vystoupila Madam Hanako na Moravě ještě v Novém Jičíně (Neutitschein, 7. 4.), Moravské Ostravě (Mährisch Ostrau, 14.–15. 4.) a v Olomouci (Olmütz, 20. 4.).
Jiří Štefanides
Grenzbote des nordwestlichen Mährens, 19. 10. 1910, č. 84, s. 2.
Premiérou inscenace Vojnarky Aloise Jiráska zahájilo provoz Krajské oblastní divadlo v Šumperku (dnes Divadlo Šumperk s. r. o.). Inscenaci nastudoval režisér a první ředitel divadla Vladimír Jirousek, výpravu navrhl Antonín Vorel. Šumperská scéna se ale na veřejnosti poprvé prezentovala už 5. září 1951: ve Vrbně pod Pradědem uvedla premiéru Výnosného místa Alexandra NIkolajeviče Ostrovského v režii Jiřího Šotoly.
Jiří Štefanides