Brno

Vytisknout

. . 1668
Instituce
První zaznamenané vystoupení profesionální společnosti v Brně
Prvním doloženým vystoupením profesionální společnosti v Brně je společnost provazochodce Carla Wöllmayera. Ten v žádosti z roku 1677 odkazuje na své vystoupení v brněnské taverně (míněna taverna na Horním náměstí) před devíti lety, tedy v roce 1668. Carl Wöllmayer pocházel z Antverp a jeho společnost byla zaznamenána také ve Vídni nebo Štýrském Hradci. Kromě akrobacie předváděl i cvičená zvířata a velmi pravděpodobně i loutkové divadlo.

Margita Havlíčková
28. 11. 1733
Instituce
Otevření prvního stálého městského divadla v českých zemích
Theater in der Taffern – Divadlo V taverně v Brně na Horním náměstí (dnes Zelný trh) vystavěla na své náklady městská rada. Zásluhou italského impresária Angela Mingottiho byla postavena budova nová na volném pozemku bývalé městské taverny. Angelo Mingotti se stal také prvním nájemcem divadla. Zahajovacím představením (v sobotu před první nedělí adventní) byla opera Eustachia Bambina Armida Abbandonata v podání italských operistů Mingottiho souboru. Mingotti představení věnoval manželce zemského hejtmana, nejvyššího reprezentanta země, hraběnce Marii Ernestině Františce Kounicové. Ředitelem divadla byl Angelo Mingotti v prvních třech sezonách, mezi léty 1733–1736.

Margita Havlíčková
14. 1. 1785
Instituce
Divadlo V taverně v Brně vyhořelo
Divadlo na Horním náměstí vyhořelo celkem třikrát. K prvnímu požáru došlo za ředitele Johanna Baptisty Bergobzooma roku 1785, kdy budova vyhořela do základů. Část souboru se přestěhovala do jízdárny hraběte Salma-Reiferscheida, část do Olomouce. Na náklady moravských stavů bylo na původním místě ihned zbudováno divadlo nové, které bylo otevřeno v listopadu téhož roku. K druhému požáru došlo brzy poté, 16. ledna 1786. Divadlo vyhořelo opět do základů. V pořadí třetí divadlo už muselo na svoje náklady vystavět město. K otevření došlo 8. 1. 1787 a pod názvem Königlich-Städtisches Theater fungovalo až do 23. 6. 1870, kdy vyhořelo potřetí. V této době už město uvažovalo o reprezentativní divadelní budově na jiném místě, a proto divadlo na Horním náměstí znovu neobnovovalo.

Margita Havlíčková
10. 10. 1852
Instituce
První česká divadelní společnost na Moravě
Představením Paličovy dcery Josefa Kajetána Tyla zahájila historicky první stagionu českého profesionálního souboru na Moravě divadelní společnost Josefa Aloise Prokopa. Byla to ojedinělá příležitost, které Prokop využil při návratu z pobytu ve Vídni, když se mu podařilo v Brně pronajmout do 26. 10. 1852 sál městského německy hrajícího divadla v Redutě. Hlavní část repertoáru tvořily hry Václava Klimenta Klicpery, Karla Simeona Macháčka a Josefa Kajetána Tyla. Po skončení stagiony město Brno další česká představení zakázalo; rakouské úřady nadále neudělovaly českým ředitelům divadelní koncese pro Moravu a Slezsko. Teprve po uvolnění poměrů v Rakousku pronikla na Moravu společnost Josefa Štandery, a to v roce 1863. V Brně byla první společnost Václava Svobody (1868).

Jiří Štefanides
Související záznamy
Instituce:Společnost Václava Svobody
7. 6. 1868
Instituce
Obnova českých profesionálních představení v Brně
Společnost Václava Svobody byla první, která v Brně dokázala překonat zákaz českých profesionálních představení, a tříměsíční stagionou zahájila novou éru ve zdejším divadelním životě. Od 7. 6. do 11. 9. 1868 sehrála v hostinci U Bílého kříže na 55 představení her Václava Klimenta Klicpery, Josefa Jiřího Kolára, Jana Nepomuka Štěpánka, Josefa Kajetána Tyla a dalších českých autorů, ale i rakouských frašek, světové klasiky (Zkrocení zlé ženy Williama Shakespeara) a německého národního dramatu (Loupežníci a Smrt Valdštýnova Friedricha Schillera).

Od roku 1849, kdy byla v Čechách založena první česká kočující společnost, se v Brně do roku 1868 uskutečnila jediná česká stagiona, a to společnosti Josefa Aloise Prokopa v roce 1852. Od té doby nebyla česká profesionální představení v Brně povolována.

Jiří Štefanides
Související záznamy
Instituce:Společnost Josefa Aloise Prokopa
14. 11. 1882
Instituce
Zahájení provozu v Městském divadle Na hradbách v Brně
Se stavbou Městského divadla (Stadttheater, dnes Mahenovo divadlo) se započalo 18. 7. 1881, architekty byli Ferdinand Fellner a Hermann Helmer. Nové divadlo pojalo až 1200 diváků. Hlediště tvořil parter, tři pořadí lóží a dvě pořadí galerie. Převratnou novinkou byla kompletní elektrifikace divadla. Zahajovacím představením 14. 11. 1882 byl Egmont Johanna Wolfganga Goetha s hudbou Ludwiga van Beethovena. Otevření divadla Na hradbách předcházelo období tzv. Prozatímního divadla (Interimstheater) v letech 1871–1882. Šlo o dlouhodobé provizorium mezi požárem Královského Městského divadla na Horním náměstí a stavbou reprezentativního Městského divadla. Už na konci padesátých let 19. století bylo pro toto nové Městské divadlo vybráno místo na tehdejším Ovocném trhu.

Margita Havlíčková
6. 12. 1884
Instituce
Zřízení Národního divadla v Brně
První stálé české profesionální divadlo na Moravě a ve Slezsku - Národní divadlo v Brně - zahájilo svou činnost. Divadlo bylo slavnostně otevřeno představením společnosti Jana Pištěka hry Magelona Josefa Jiřího Kolára. Pištěk se stal prvním ředitelem a provoz první sezony zajišťovala jeho společnost. Družstvo českého Národního divadla v Brně pro divadelní účely zakoupilo a nechalo upravit budovu restaurace U Marovských s tančírnou Orfeum na rohu ulice Veveří a Raduitova (dnešního Žerotínova) náměstí. Od sezony 1886/1887 divadlo neslo název Prozatímní národní divadlo v Brně.

Martin Bernátek
2. 10. 1886
Instituce
Začátek stálého působení Pavla Švandy ze Semčic v Brně
Premiérou hry Emanuela Bozděcha Z doby kotiliónů začala v Prozatímním národním divadle v Brně působit elitní kočovná herecká společnost Pavla Švandy ze Semčic staršího. Působil zde také Eduard Vojan a Hana Kubešová. Po uvedení dramat Williama Shakespeara či Revizora Nikolaje Vasilijeviče Gogola v první sezoně nastudoval Švanda v sezoně 1887/1888 tři dramata Henrika Ibsena. Uměleckými úspěchy a také dramaturgií zaměřenou na nové ruské, severské i české drama během sezon 18861891 v Brně prosadil divadelní realismus. Brněnští a moravští divadelníci vyrovnali zpoždění za uměleckým vývojem v Čechách.

Martin Bernátek
25. 12. 1887
Instituce
Česká premiéra dramatu Nora Henrika Ibsena
Prozatímní národní divadlo v Brně uvedlo v české premiéře a v překladu Elišky Peškové Noru (pod názvem Vánoce) Henrika Ibsena. V hlavní roli vystoupila Hana Kubešová. Ředitel divadla Pavel Švanda ze Semčic starší tím navázal na uvedení Ibsenových dramat téhož roku.

Martin Bernátek
17. 10. 1889
Instituce
První uvedení hry Antona Pavloviče Čechova v českých zemích
Prozatímní národní divadlo v Brně uvedlo v režii Josefa Malého a překladu Františka Vrány jako vůbec první český soubor hru Antona Pavloviče Čechova – aktovku Medvěd.

Martin Bernátek
21. 1. 1904
Instituce
Původní premiéra opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa
Národní divadlo v Brně uvedlo dle předlohy Gabriely Preissové, v režii Josefa Malého a hudebním nastudování Cyrila Metoděje Hrazdiry původní premiéru opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa. Janáček zachoval jako jeden z prvních skladatelů původní libreto v próze a Malý použil realistické tvárné postupy s důrazem na moravský folklor.

Martin Bernátek
7. 3. 1909
Instituce
Obnovení divadelního provozu v Redutě v Brně
Když v roce 1870 potřetí vyhořelo Královské městské divadlo (Königlich-Städtisches Theater), městská rada se rozhodla jej znovu neobnovovat. Teprve na jaře 1909 byl taneční sál v prvním patře budovy Reduty (dnes Mozartův sál) vybaven malým jevištěm. Od 7. 3. 1909 se stal sídlem nově vzniklé pobočné scény německého divadla - Kleines Theater. Hrát se zde měl především komorní činoherní repertoár, kapacita sálu byla pouhých 400 míst. Podnik ale neměl dlouhého trvání, jen do ledna 1910. Podruhé bylo divadlo otevřeno opět pro činnost německého souboru 27. 10. 1918, tentokrát pod názvem Kleines Schauspielhaus. Přestože byl divadelní sál rozšířen, stále se využíval spíše pro komorní představení německého souboru, a to až do roku 1944. Mezi léty 1919–1939 sloužil jako hlavní scéna německého souboru.

Margita Havlíčková
30. 6. 1919
Instituce
Ukončení činnosti německy hrajícího Městského divadla v Brně
Městské divadlo přešlo na konci sezony 1918/1920 do užívání českého souboru pod českým názvem Městské divadlo Na hradbách. Rozhodla tak nově ustanovená městská divadelní komise s tím, že po třech letech se do divadla Na hradbách opět vrátí soubor německý. To už mělo stát nové divadlo pro české publikum. Tak se ovšem nestalo, a v divadle Na hradbách hrál německý soubor pouze ve vyhrazených dnech (pondělí a úterý) až do léta 1939. Německé divadlo se stalo pouze spolkovým zařízením. I v těchto ztížených podmínkách, kdy byla jeho činnost rozdělena do tří domů (divadlo Na hradbách, Reduta, Německý dům) se však snažilo udržet uměleckou úroveň. V době mezi válkami se divadlo profilovalo dokonce jako čtyřsouborové těleso (činohra, opera, opereta, balet). Prvním ředitelem Spojených německých divadel v Brně v sezoně 1919/1920 byl Rudolf Beer.

Margita Havlíčková
23. 8. 1919
Instituce
Národní divadlo v Brně získalo divadlo Na hradbách
Po vzniku samostatného Československa a novém obsazení brněnské radnice došlo k zlepšení existenčních podmínek českého divadla a Družstvo českého Národního divadla v Brně získalo (1. července 1919) budovu městského divadla (Brünner Stadttheater) Na hradbách. Provoz slavnostně zahájil operní soubor pod vedením Františka Neumanna v sobotu 23. srpna premiérou Její pastorkyně Leoše Janáčka v režii Rudolfa Waltera. V Redutě začala česká činohra působit od 29. září 1919 premiérou Viny Jaroslava Hilberta v režii Karla Urbánka. Pondělní a úterní termíny Na Hradbách byly poskytnuty německému souboru a v Redutě českému souboru. Tento stav měl trvat do 30. června 1922.

Martin Bernátek
23. 11. 1921
Instituce
Původní premiéra opery Leoše Janáčka Káťa Kabanová
Národní divadlo v Brně uvedlo dle předlohy Alexandra Ostrovského, v režii Vladimíra Marka, hudebním nastudování Františka Neumanna a výpravě Alexandra Vladimíra Hrsky původní premiéru opery Leoše Janáčka Káťa Kabanová. Dirigent Neumann ustavil janáčkovskou inscenační tradici v Národním divadle v Brně a během svého vedení operního souboru (1919-1929) se zasloužil o jeho umělecký vzestup.

Martin Bernátek
6. 11. 1924
Instituce
Původní premiéra opery Leoše Janáčka Příhody Lišky Bystroušky
Národní divadlo v Brně uvedlo podle předlohy Rudolfa Těsnohlídka, v režii Oty Zítka, hudebním nastudování Františka Neumanna a výpravě Eduarda Miléna původní premiéru opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky. Janáček zde operními prostředky spojil svět lidský a zvířecí.

Martin Bernátek
12. 9. 1925
Instituce
Premiéra revue Z Brna do Brna a operetní reforma Oldřicha Nového
Národní divadlo v Brně uvedlo v režii Oldřicha Nového a Viléma Škocha a v hudebním nastudování Antonína Kincla původní premiéru lidové revue Nového a Škocha (pod pseudonymem Erry Saša) Z Brna do Brna. Autoři využili lokální náměty a populární komickou postavu Stréčka Křópala. Nový, který se stal od sezony 1925/26 šéfrežisérem operety, touto inscenací začal tvořit domácí dramatickou dílnu, pro kterou získal původní libretisty (Bohumíra Polácha, Františka Kožíka) a skladatele Jaromíra Weinbergra. Spolu s uváděním původních novinek kultivoval inscenační a herecký styl operety a jeho brněnské působení patřilo vedle činnosti Osvobozeného divadla k nejvýznamnějším počinům v oblasti hudebně zábavného divadla.

Martin Bernátek
11. 11. 1925
Instituce
Původní premiéra operní prvotiny Leoše Janáčka Šárka
Národní divadlo v Brně uvedlo v režii Oty Zítka, hudebním nastudování Františka Neumanna a výpravě Vlastislava Hofmana původní premiéru vůbec první opery Leoše Janáčka Šárka.

Martin Bernátek
18. 12. 1926
Instituce
Původní premiéra opery Leoše Janáčka Věc Makropulos
Národní divadlo v Brně uvedlo dle předlohy Karla Čapka, v režii Oty Zítka, hudebním nastudování Františka Neumanna a výpravě Josefa Čapka původní premiéru opery Leoše Janáčka Věc Makropulos.

Martin Bernátek
5. 5. 1928
Instituce
Původní premiéra opery Bohuslava Martinů Voják a tanečnice
Národní divadlo v Brně uvedlo v překladu Václava Renče, režii Oty Zítka, hudebním nastudování Františka Neumanna a na scéně Bohumila Babánka původní premiéru komické opery Bohuslava Martinů Voják a tanečnice. Předlohou libreta Jana Löwenbacha-Budína první opery Bohuslava Martinů byla Plautova komedie Lišák Pseudolus.

Martin Bernátek
21. 8. 1929
Instituce
Začátek brněnského působení Jindřicha Honzla
Národní divadlo v Brně uvedlo v režii Jindřicha Honzla premiéru hry Bena Jonsona Lišák Volpone.
Ředitel Ota Zítek přijal Honzla na místo dramaturga a hlavního režiséra činohry. Honzl částečně navázal na svou předchozí tvorbu v Osvobozeném divadle a za dvě sezony v Brně připravil dvanáct inscenací. Spolupracoval s předními jevištními výtvarníky (Jindřich Štýrský, František Muzika, Zdeněk Rossman, Antonín Heythum), se kterými uplatňoval principy konstruktivismu, poetismu a surrealismu a používal projekci. Společně s Emilem Františkem Burianem, krátce působícím v roce 1929 ve Studiu Národního divadla v Brně, celkově modernizoval brněnské jevištní výtvarnictví. V roce 1931 po neshodách s vedením divadla Honzl z Brna odešel.

Martin Bernátek
1. 10. 1929
Instituce
Zahájení činnosti Studia Národního divadla v Brně
Studio národního divadla v Brně, založené z iniciativy ředitele Oty Zítka, pod vedením Emila Františka Buriana zahájilo činnost premiérou Mandragory Niccoly Machiavelliho. Studio, které sídlilo v Divadle na Výstavišti, poté v Husově sboru na Botanické ulici a v Redutě, bylo pokusem navázat na pražskou avantgardu s důrazem na nové formy lyrického divadla a reformu brněnského jevištního výtvarnictví. Studio bylo zrušeno v prosinci 1929 a Burian odešel do Českého divadla v Olomouci.

Martin Bernátek
12. 4. 1930
Instituce
Původní premiéra opery Leoše Janáčka Z mrtvého domu
Národní divadlo v Brně uvedlo dle předlohy Dostojevského románu, v režii Oty Zítka, hudebním nastudování Břetislava Bakaly a výpravě Františka Hlavicy původní premiéru opery Leoše Janáčka Z mrtvého domu. Částečně dokončenou partituru po smrti Janáčka (1928) i šéfa opery Františka Neumanna (1929) k uvedení připravili Janáčkovi žáci Břetislav Bakala a Osvald Chlubna s muzikologem Vladimírem Helfertem. Text revidoval a dramaturgicky upravil režisér Ota Zítek.

Martin Bernátek
1. 1. 1931
Instituce
Pozemštění Národního divadla v Brně
Výnosem ministra vnitra bylo Národní divadlo v Brně převedeno do správy země Moravskoslezské a změnilo název na Zemské divadlo v Brně. Zemští delegátí se na správě divadla - spolu se zástupci státu, města Brna a Družstva Národního divadla v Brně - podíleli už od ustanovení Kuratoria Národního divadla v Brně dne 1. 7. 1922. Na základě konkurzu se po Otu Zítkovi ředitelem divadla od 1. 3. 1931 stal Václav Jiřikovský. Z divadla záhy odešel dramaturg a režisér činohry Jindřich Honzl. Název Zemské divadlo v Brně byl obnoven v letech 1946-1948, kdy divadlo opět provozovala země Moravskoslezská, a také v letech 1991-1992.

Martin Bernátek
27. 1. 1932
Instituce
Původní premiéra opery Erwina Schulhofa Plameny
Zemské divadlo v Brně uvedlo v původní premiéře v režii Branka Gavelly a s výpravou Zdeňka Pešánka operu avantgardního skladatele Erwina Schulhofa Plameny. Pešánkova konstruktivistická scéna s prokomponovanými světelnými efekty byla jedním z prvních výbojů světelného a scénického kinetismu a světelné scénografie předznamenávající světelné divadlo Emila Františka Buriana. Zamýšleno bylo užití barevného klavíru. Schulhofova opera v Pešánkově scénografii a v režii Branka Gavelly vzbudila značný ohlas v zahraničí.

Martin Bernátek
23. 2. 1935
Instituce
Původní premiéra operního cyklu Bohuslava Martinů Hry o Marii
Zemské divadlo v Brně uvedlo v režii Rudolfa Waltera, hudebním nastudování Antonína Balatky a výpravě Františka Muziky původní premiéru operního cyklu Bohuslava Martinů Hry o Marii. Skladatel za ni získal Československou státní cenu. Inscenováním původních operních novinek (Martinů, Ostrčil) navázal šéf opery Milan Sachs na předchozího uměleckého šéfa opery Františka Neumanna.

Martin Bernátek
29. 1. 1937
Instituce
Původní premiéra Čapkovy Bílé nemoci
Zemské divadlo v Brně uvedlo v režii Aleše Podhorského premiéru Bílé nemoci ve stejný den s pražským Národním divadlem. Divadla tím demonstrovala odpor proti sílícímu fašismu a nacismu.

Martin Bernátek
12. 3. 1938
Instituce
Společné česko-německé protifašistické představení Čapkovy Bílé nemoci
Z iniciativy brněnské pobočky Klubu českých a německých divadelních pracovníků, založené 1. 3. 1938, uspořádalo Zemské divadlo v Brně jako demonstraci proti fašismu společné česko-německé představení hry Karla Čapka Bílá nemoc. Představení bylo rozděleno do dvou částí, první část hráli čeští herci česky, druhou část němečtí herci německy.

Martin Bernátek
30. 12. 1938
Instituce
Původní premiéra baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie
Zemské divadlo v Brně uvedlo v režii a choreografii Ivo Váni Psoty, dekoracích Václava Skrušného a hudebním nastudování Quida Arnoldiho v původní premiéře první verzi baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. Psota sám tančil postavu Romea, Julii tančila Zora Šemberová. Psota balet znovu nastudoval po svém návratu do divadla v roce 1947.

Martin Bernátek
25. 3. 1939
Instituce
Obnovení německy hraných představení v Městském divadle v Brně
V sezoně 1938/1939 za ředitele Theodora Antona Modese se situace německého a českého divadelního souboru znovu obrátila. Došlo k tomu v souvislosti s politickou situací. Městské divadlo Na hradbách bylo opět převedeno pod správu města (nyní již řízenou protektorátními orgány) a ta je předala německému souboru. Název se opět změnil na Stadttheater Brünn. Vedle toho mělo německé divadlo k dispozici také jeviště v Redutě na Zelném trhu (Deutsches Schauspielhaus am Krautmarkt), zatímco sál v Německém domě přestal sloužit divadelnímu provozu s koncem sezony 1938/1939. Od sezony 1942/1943 se Stadttheater Brünn a jeho pobočná činoherní scéna v Redutě nazývaly Städtische Bühnen Brünn (Brněnská městská divadla). Český soubor hrál také na obou těchto scénách, ale jen ve vyhrazených termínech, a to do 11. 11. 1941.

Margita Havlíčková
12. 11. 1941
Instituce
Zákaz činnosti a zrušení českého Zemského divadla v Brně
Činnost Zemského divadla v Brně, působícího v divadle na Veveří, je zakázána nařízením Zemského úřadu v Brně poté, co brněnské Gestapo 3. listopadu 1941 zatklo ředitele Václava Jiřikovského, dirigenta Bohumíra Lišku, herce a režiséra Josefa Skřivana a další dva herce. V dubnu 1942 jsou skoro všichni zaměstnanci propuštěni, divadlo úředně zrušeno a jeho majetek a také majetek družstva zabaven. Jiřikovský a Skřivan byli uvězněni v Kounicových kolejích, následně deportováni do Osvětimi, kde byli roku 1943 umučeni.

Martin Bernátek
15. 3. 1943
Instituce
Zřízení Českého lidového divadla v Brně
Činnost českého divadla v Brně obnovilo v rámci akce „Radost a práce“ Národní odborové ústředny zaměstnanecké České lidové divadlo v Brně Antonína Fencla. Působila zde část bývalých zaměstnanců Zemského divadla spolu s divadelníky z bývalého Moravského lidového divadla Oldřicha Lukeše. Po uzavření divadel 1. září 1944 bylo České lidové divadlo v Brně rozpuštěno a jeho členové nasazeni na nucené práce do brněnské Zbrojovky.

Martin Bernátek
31. 8. 1944
Instituce
Poslední německy hrané představení v Brně po 211 letech
Definitivní konec německy hraného divadla v Brně přišel s vyostřující se politickou situací v době druhé světové války. Sezona 1944/1945, započatá v srpnu 1944 za ředitele Fritze Klingenbecka, se dočkala jen několika představení. 1. 9. 1944 byla zakázána veškerá divadelní činnost na území protektorátu. Poslední představení Stadttheater Brünn (Franz Füssel - Hans Lang: Der Hofrat Geigerse) se uskutečnilo na komorní scéně v dnešní Redutě. V divadle Na hradbách byla posledním představením (9. 8. 1944) opera Tiefland Eugena ď Alberta.

Margita Havlíčková
25. 5. 1945
Instituce
Obnovení činnosti Národního divadla v Brně
Svépomocí divadelníků obnovené Národní divadlo v Brně uvedlo v divadle Na hradbách jako první premiéru v osvobozené republice operu Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany v režii Miloše Wasserbauera a pod vedením dirigenta Antonína Balatky. Představení zahájil proslovem Jiří Kroha. Výnosem ministerstva školství a osvěty bylo divadlo od 1. srpna 1945 začleněno do Družstva divadel práce vedeného E. F. Burianem.

Martin Bernátek
14. 6. 1945
Instituce
Zřízení Svobodného divadla
Svobodné divadlo, druhá brněnská činohra, zahájilo uměleckou činnost premiérou inscenace Manon Lescaut Vítězslava Nezvala v režii Milana Páska, výpravě Milana Zezuly a za přítomnosti autora. O povolení divadla, působícím v sále Nového domova ve Falkensteinerově (později Titově, dnes Gorkého) ulici č. 43-47, rozhodl Národní výbor v Brně 29. 5. 1945. Divadlo založili absolventi dramatického oddělení Státní konzervatoře v Brně, působící během druhé světové války v rámci cyklu Komorních her Rudolfa Waltra v Novém domově a v Beskydském divadle v Hranicích na Moravě. Prvním uměleckým šéfem divadla se stal Pásek, záhy povolaný do Národního divadla v Brně. Od 1. 9. do 31. 1. 1948 byl uměleckým šéfem Walter a v divadle mj. začínali Miloš Hynšt, Vlasta Fialová, Svatopluk Skopal, Jiří Sequens, Vlasta Chramostová, Radúz Činčera či Waltrova manželka Marie a dcera Olga. Divadlo, provozované na družstevním základě, bylo k 30. 6. 1946 vzato pod správu Městského národního výboru v Brně, který divadlu zajistil dotaci a přesídlení 1. 8. 1947 do adaptovaného společenském sálu na náměstí Rudé armády (dnešním Moravském náměstí) 3.

Martin Bernátek
1. 2. 1946
Instituce
Druhé pozemštění Národního divadla v Brně
Stejně jako v letech 1931-1941 divadlo přešlo pod správu země Moravskoslezské. Správní sbor tvořili zástupci ministerstva školství a osvěty, zemského národního výboru a městského národního výboru. Od 1. března 1946 do 1. ledna 1949 divadlo opět vedl Ota Zítek. Změnil oficiální názvy, zavedené předchozím ředitelem E. F. Burianem, z Janáčkovy opery na Janáčkovo divadlo a z Mahenovy činohry na Mahenovo divadlo. Od 1. února 1946 do 16. srpna 1948 byl používán název Zemské divadlo v Brně, Zemské národní divadlo v Brně nebo Národní divadlo v Brně. Označení Zemské divadlo v Brně bylo používáno opět v letech 1991-1992.

Martin Bernátek
16. 8. 1948
Instituce
Zestátnění Zemského divadla v Brně
Platnosti nabyl zákon č. 192/1948 Sb. o státním divadle v Brně, provozovatelem a vlastníkem divadla se stal československý stát. Název Státní divadlo v Brně byl používán až do postupného předání správy divadla na nižší územní celky v roce 1990.

Martin Bernátek
1. 8. 1949
Instituce
Vznik Městského a oblastního divadla v Brně
Svobodné divadlo, od 1. 1. 1949 pod správou Zemského národního výboru, bylo sloučeno se Středomoravským divadlem v Moravské Třebové pod názvem Městské a oblastní divadlo v Brně. Jeho zřizovatelem se stal Krajský národní výbor Jihomoravského kraje společně s Ústředním národním výborem v Brně. V souladu se socialistickou státní kulturní politikou se divadlo soustředilo na zájezdovou činnost a tohoto účelu bylo zbaveno až 1. 1. 1969.

Martin Bernátek
1. 8. 1950
Instituce
Vznik Krajského oblastního divadla v Brně
Městské a oblastní divadlo v Brně, dřívější Svobodné divadlo, změnilo název na Krajské oblastní divadlo v Brně a jeho výhradním zřizovatelem se stal Ústřední národní výbor v Brně.

Martin Bernátek
1. 9. 1954
Instituce
Krajské oblastní divadlo změnilo název na Divadlo bratří Mrštíků
Krajské oblastní divadlo v Brně změnilo název na Divadlo bratří Mrštíků. V letech 1954-1962 a 1969-1972 divadlo zřizoval Městský národní výbor v Brně a v letech 1963-1968 a 1973-1990 Krajský národní výbor Jihomoravského kraje.

Martin Bernátek
25. 10. 1958
Instituce
Původní premiéra opery Leoše Janáčka Osud
Státní divadlo v Brně uvedlo v režii Václava Věžníka, hudebním nastudování Františka Jílka a výpravě Josefa A. Šálka původní premiéru opery Leoše Janáčka Osud. Dirigent Jílek, dramaturg Věžník a šéf opery a režisér Miloš Wasserbauer v šedesátých letech 20. století obnovili meziválečnou tradici brněnské opery v uvádění Janáčka a dalších moderních skladatelů (Bohuslav Martinů, Sergej Prokofjev, Benjamin Britten). V říjnu 1958 byly u příležitosti Festivalu Leoše Janáčka divadlem rovněž poprvé souborně uvedeny všechny skladatelovy opery, často v novém nastudování.

Martin Bernátek
1. 1. 1959
Instituce
Vyhlášení programu politického, antiiluzionistického divadla Mahenovy činohry
Uměleckým šéfem Mahenovy činohry Státního divadla v Brně se stal Miloš Hynšt, který ke stejnému datu vytyčil a během následujících let doplňoval její tzv. Umělecko-politický a tvůrčí program. Hynšt společně s dramaturgem Bořivojem Srbou, režisérem Evženem Sokolovským a dramatikem Ludvíkem Kunderou a později s režisérem Aloisem Hajdou během šedesátých let v Mahenově činohře programově vytvářeli politické, antiiluzionistické divadlo inspirované Brechtovým epickým divadlem, sovětskou a českou meziválečnou avantgardou a později „divadlem krutosti“ Antonina Artauda. Svůj program rozvíjeli v opozici k tvorbě Otomara Krejči v pražském Národním divadle a stavěli také na uvádění původních her (Ludvík Kundera: Totální kuropění, Jan Kopecký: Komedie o Anešce), či československých premiér (Bertolt Brecht: zadržitelný vzestup Artura Uie, Peter Weiss: Pronásledování a zavraždění Jeana-Paula Marata). Sokolovský a Srba z divadla odešli v roce 1967, Hynšt, Kundera a Hajda museli v souvislosti s normalizací odejít v roce 1971.

Martin Bernátek
23. 1. 1959
Instituce
Československá premiéra hry Bertolta Brechta Dobrý člověk ze Sečuanu
Divadlo bratří Mrštíků uvedlo v překladu Rudolfa Vápeníka a Milana Kundery, režii Antonína Kurše, dramaturgii Bořivoje Srby, výpravě Milana Zezuly československou premiéru hry Bertolta Brechta Dobrý člověk ze Sečuanu. Inscenací rozvíjející brechtovské principy vyvrcholilo působení uměleckého šéfa Kurše (1957-1960) a program politického divadla připravený společně s dramaturgem Bořivojem Srbou (1954-1959), který Srba dále rozvíjel v Mahenově činohře Státního divadla v Brně. Dozvukem Kuršova uměleckého vedení bylo Pásmo veršů, scén a songů Bertolta Brechta, které v rámci Experimentálního studia divadla připravili 27. 11. 1960 kmenoví režiséři Zdeněk Dopita a Jiří Jaroš.

Martin Bernátek
3. 3. 1962
Instituce
Československá premiéra opery Bohuslava Martinů Řecké pašije
Státní divadlo v Brně uvedlo v režii Oskara Linharta, hudebním nastudování Františka Jílka a výpravě Josefa Adolfa Šálka československou premiéru vrcholného operního díla Bohuslava Martinů Řecké pašije. Skladatelovo libreto, napsané dle předlohy Nikose Kazantzakise, přeložila Eva Bezděková.

Martin Bernátek
1. 7. 1962
Instituce
Premiéra baletu Balada o námořníkovi Luboše Ogouna
Státní divadlo v Brně uvedlo v režii a choreografii Luboše Ogouna a výpravě Karla Vacy premiéru baletu Balada o námořníkovi na hudbu Zdeňka Křížka. Autorem libreta na motivy básně Jiřího Wolkera byl Luboš Ogoun, který jej uvedl již v Plzni 1961. Ogoun v brněnské Baladě o námořníkovi plně rozvinul své směřování k moderním tanečním technikám, skladatelům a tématům, které prosazoval při svém vedení brněnského baletu v letech 1961-1964. Balada o námořníkovi byla uvedena v rámci komponovaného programu s choreografiemi Pavla Šmoka Sedm smrtelných hříchů (Bertolt Brecht a Kurt Weill) a Rhapsody in Blue (Gershwin). Ogoun v roce 1964 odešel z Brna a s Vladimírem Vašutem a Pavlem Šmokem založil Studio balet Praha (nynější Pražský komorní balet). Roku 1968 se znovu stal šéfem brněnského baletu a od roku 1970 v souvislosti s normalizací zde působil jen jako choreograf.

Martin Bernátek
5. 7. 1963
Instituce
Premiéra baletu Hirošima v choreografii Luboše Ogouna
Státní divadlo v Brně uvedlo v režii a choreografii Luboše Ogouna a výpravě Karla Vacy balet na hudbu Williama Bukového Hirošima. Autorem libreta byl Vladimír Vašut. Ogoun zde v souladu se svým vedením brněnského baletu mistrovsky propojil moderní téma, textovou předlohu a hudbu s moderními choreografickými postupy. Hirošima byla uvedena v rámci komponovaného večera s Ogounovou choreografií na Janáčkova Tarase Bulbu a choreografií Jiřího Nermuta na Fantastickou symfonii Hectora Berlioze.

Martin Bernátek
1. 9. 1964
Instituce
Obnovení časopisu Program
Státní divadlo v Brně obnovilo vydávání časopis Program. Vydávání časopisu, který založil ředitel EmilFrantišek Burian v roce 1945, bylo ukončeno roku 1960. Redaktorka Eugenie Dufková „nový“ časopis koncipovala jako kulturní periodikum se společenskými přesahy, doplněné původní (básnickou, výtvarnou) tvorbou. Spolu s eseji, rozhovory i teoretickými a historickými statěmi poskytl časopis platformu pro myšlení o divadle i základnu teatrologického bádání. Vycházely zde texty Iva Osolsobě, studie o divadle za protektorátu Bořivoje Srby, články o Janáčkovi Rudolfa Pečmana či encyklopedická hesla Postavy brněnského jeviště. Vydávání Programu skončilo z nedostatku peněz v roce 1992.

Martin Bernátek
1. 1. 1965
Instituce
Začlenění Divadla Julia Fučíka do Divadla bratří Mrštíků
Divadlo Julia Fučíka (dříve Městské divadlo mladých), které tvořilo pro děti a mládež, bylo sloučeno s Divadlem bratří Mrštíků. Záměr Krajského národního výboru i návrh na sloučení existoval už od roku 1963.

Martin Bernátek
1. 8. 1965
Instituce
Divadlo Bratří Mrštíků se přestěhovalo do Lidické ulice
V rámci reorganizace brněnského divadelnictví se Divadlo bratří Mrštíků přestěhovalo do budovy na Lidické ulici uprázdněné po činohře Státního divadla v Brně, která se přestěhovala do divadla Na hradbách.

Martin Bernátek
2. 10. 1965
Instituce
Otevření Janáčkova divadla
Premiérou inscenace opery Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka v režii Miloše Wasserbauera byla otevřena nová budova Státního divadla v Brně v Rooseveltově ulici. Nová scéna nesla původně jméno Janáčkovo divadlo opery a baletu, stala se první stavbou pro stálý operní a baletní soubor na Moravě a ve Slezsku a završením snah o vybudování samostatné české divadelní scény v Brně. Po veřejných soutěžích na novou budovu divadla v letech 1910-1913 a 1936-1937 zvítězil v další soutěži v letech 1956-1958 projekt Jana Víška, Viléma Zavřela a Libuše Žáčkové-Polednové. Definitivní verzi projektu vypracovali Otakar Oplatek a hlavní inženýr Vilém Zavřel, společenské části interiéru navrhl Ivan Ruller. Činoherní soubor se přestěhoval z adaptovaného kina Morava na Lidické ulici, kde sídlil od 17. 11. 1954, do budovy Na hradbách, přejmenované na Mahenovo divadlo.

Martin Bernátek
27. 11. 1965
Instituce
Premiéra Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista
Státní divadlo v Brně uvedlo v režii Evžena Sokolovského, s hudbou Jana Nováka a ve výpravě Karla Vacy Komedii o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. Text, jehož autorem byl Jan Kopecký, vycházel z úpravy českých barokních lidových her. Sokolovský syntetizoval program politického divadla Mahenovy činohry, inspiraci „divadlem krutosti“ Antonina Artauda i tvorbou Emila Františka Buriana do totálního divadla. Inscenace dosáhla nebývalého, často protikladného ohlasu doma i v zahraničí, měla 158 repríz a patří k vrcholům českého divadelnictví 60. let 20. století. Komedii o umučení následně uvedla další divadla a Mahenova činohra na ni navázala lidovou hrou v Kopeckého úpravě Komedie o Anešce, královně siciliánské (1966).

Martin Bernátek
4. 11. 1967
Instituce
Premiéra inscenace Milana Páska hry Maryša bratří Mrštíků
Divadlo bratří Mrštíků uvedlo v režii Milana Páska a výpravě Antonína Vorla hru bratří Mrštíků Maryša, za kterou režisér získal 1. cenu soutěže Ministerstva kultury k 50. výročí Československa. Pásek v inscenaci dosáhl moderního, folkloristické konvence zbaveného pojetí klasického textu a předznamenal pozdější modernizační přístupy k české klasice například režisérů Jana Grossmana či Miroslava Macháčka. Pásek, který se 1. 8. 1966 stal uměleckým šéfem a od 1. 8. 1967 ředitelem divadla, si z dřívějšího působiště v Hradci Králové přivedl část souboru i režijní koncepce některých inscenací a zejména v prvním pětiletí vedení divadla formuloval svou uměleckou koncepci dílem v souladu a dílem v protikladu vůči programu antiiluzivního divadla Mahenovy činohry Státního divadla Brno. V inscenacích klasiky a her Friedricha Dürrenmatta, často v původním překladu Václava Renče, vytvořil z Divadla bratří Mrštíků scénu dynamického, expresivního a politicko-filozoficky angažovaného divadla.

Martin Bernátek
22. 10. 1969
Instituce
Vznik experimentální Miniopery Státního divadla v Brně
Miniopera Státního divadla v Brně zahájila činnost původní premiérou opery Bohuslava Martinů Slzy nože v režii Luboše Ogouna, hudebním nastudování Václava Noska a výpravě Vojtěcha Štolfy. Vůdčí osobností opery byl dramaturg a dirigent Václav Nosek, domovskou scénou Reduta. Miniopera se zaměřovala na uvádění děl moderních a současných skladatelů (Darius Milhaud: Minutové opery, Ilja Hurník: Diogenes) a zejména Josefa Berga (Evropská turistika, Odysseův návrat) i méně známých barokních oper (Johann Joseph Fux: Pulcheria). Vznikla ojedinělá experimentální hudebnědramatická laboratoř. Opera zanikla v roce 1985 s odchodem Václava Noska do pražského Národního divadla.

Martin Bernátek
6. 4. 1970
Instituce
Československá premiéra Bernsteinova muzikálu West Side Story
Státní divadlo v Brně uvedlo v překladu Jany Werichové a Petra Kopty, režii Stanislava Fišara, hudebním nastudování Jiřího Karáska a Arnošta Moulíka a výpravě Jana Sedláčka československou premiéru Bernsteinova muzikálu West Side Story. Zejména díky péči dramaturga zpěvohry uvádělo divadlo v šedesátých letech špičkové zahraniční a české hudební komedie a muzikály jako Ohňostroj (1961), Kiss me, Kate (1964), My Fair Lady (1965), Dáma na kolejích (1966), Hello, Dolly! (1966), Šumař na střeše (1968).

Martin Bernátek
17. 6. 1971
Instituce
Světová premiéra opery Bohuslava Martinů Tři přání
Státní divadlo v Brně uvedlo v režii Evalda Schorma, hudebním nastudování Václava Noska, výpravě Ladislava Vychodila a choreografii Luboše Ogouna v původní premiéře operu-film Bohuslava Martinů Trojí přání aneb vrtkavosti života. Text Georgese Ribemonta-Dessaignese přeložil Václav Renč. Brněnská opera od konce 20. let 20. století do roku 1971 uvedla všechny dokončené a dochované skladatelovy opery.

Martin Bernátek
12. 6. 1976
Instituce
Začátek série inscenací her Oldřicha Daňka v Divadle bratří Mrštíků
Divadlo bratří Mrštíků uvedlo v režii Pavla Rímského a výpravě Milana Zezuly v československé premiéře hru Oldřicha Daňka Válka vypukne o přestávce. Následujících několik inscenací Daňkových her, převážně v Rímského režii a některé rovněž v původním uvedení, tvořily výraznou dramaturgickou linii divadla. Po dříve uvedených hrách Vrátím se do Prahy (1970) a Dva na koni, jeden na oslu (1972) následovaly tituly Střelec (1978), Lhář a jeho rod (úprava hry Václava Klimenta Klicpery, 1980), Zpráva o chirurgii města N (1981), Vévodkyně valdštejnských vojsk (1982), Příští léto v Locarnu (1983), Životopis mého strýce (1984), Krvavá Henrietta aneb Jedno jaro v Paříži (1987).

Martin Bernátek
1. 4. 1977
Instituce
Československá premiéra muzikálu Kabaret
Státní divadlo v Brně uvedlo v překladu a režii Iva Osolsobě, choreografii Luboše Ogouna a výpravě Vojtěcha Štolfy v československé premiéře muzikál Joe Masteroffa, Freda Ebba a Johna Kandera Kabaret.

Martin Bernátek
20. 5. 1978
Instituce
Československá premiéra muzikálu Chicago
Divadlo bratří Mrštíků uvedlo v překladu Ivo T. Havlů, režii Richarda Mihuly a výpravě Antonína Vorla v československé premiéře muzikál Freda Ebba, Boba Fosse a Johna Kandera Chicago. Mihula svými inscenacemi i muzikálovou výchovou na JAMU ustavil tradici hudebních komedií a muzikálů, kterou v devadesátých let 20. století rozvinul Stanislav Moša a která vedla k vybudování samostatné moderní hudební scény divadla.

Martin Bernátek
29. 10. 1984
Instituce
První uvedení společného projektu studiových scén Cesty
Poprvé byl v Domě umění města Brna uveden společný projekt studiových divadel na téma Cesty (křižovatky - jízdní řády - setkání), který se stal občanským a uměleckým manifestem českých studiových scén. Vedle HaDivadla se na projektu podílely soubory Divadla na okraji, Divadla na provázku a Studia Ypsilon. Inscenační tým tvořili: Arnošt Goldflam, Zdeněk Hořínek, Miki Jelínek, Jan Kolář, Josef Kovalčuk, Petr Oslzlý, Zdeněk Potužil, Peter Scherhaufer, Jan Schmid. Projekt měl 15 repríz (v Praze, Bratislavě).

Tatjana Lazorčáková

Více: NEKOLNÝ, Bohumil. Studiové divadlo a jeho české cesty. Praha: Nakladatelství a vydavatelství Scéna 1991. 122 s.
1. 9. 1985
Instituce
Přemístění působnosti HaDivadla do Brna
Novou sezonu zahájil soubor HaDivadla v Brně. V první sezoně působil v prozatímním prostoru malého sálu Klubu školství a kultury B. Václavka. Současně s přechodem do Brna se změnilo i složení souboru - skončila spolupráce s tajemníkem Milošem Forstem (působil v Prostějově i jako herec) a s hrajícím technikem Hubertem Schnaubertem. Do souboru přišel jako manažer Ondřej Hrab, na stáž student režie pražské DAMU Jan Borna (se souborem spolupracoval další dvě sezony), novou členkou souboru se stala Iva Klestilová z amatérského souboru Nepojízdná housenka.

Tatjana Lazorčáková
1. 5. 1988
Instituce
Vznik organizace Brněnská divadla
Divadlo bratří Mrštíků, Loutkové divadlo Radost a Satirické divadlo Večerní Brno byly správně sjednoceny v organizaci Brněnská divadla zřizované Krajským národním výborem Jihomoravského kraje. Divadla zůstala v původních prostorech, měla vlastní umělecké vedení, ale společného ředitele, dílny nebo účetnictví. Do Brněnských divadel měly být původně zahrnuty také umělecké útvary Státního divadla v Brně, Divadlo na provázku a HaDivadlo, zamýšlena byla též centralizace dramaturgie.

Martin Bernátek
1. 4. 1990
Instituce
Městské divadlo Brno pod městskou správou
Po zrušení organizace Brněnská divadla bylo Divadlo bratří Mrštíků začleněno pod městskou správu a 1. 6. 1993 přejmenováno na Městské divadlo Brno. V roce 1995 prošlo divadlo na Lidické ulici celkovou rekonstrukcí dle návrhu Miroslava Meleny.

Martin Bernátek
1. 2. 1991
Instituce
Národní divadlo v Brně pod městskou správou
Po postupném předání správy z Jihomoravského kraje na Okresní úřad Brno zřizovatelskou pravomoc Státního divadla v Brně získalo město Brno. Název divadla byl 2. 10. 1990 změněn na Zemské divadlo v Brně a následně 23. 12. 1992 na Národní divadlo v Brně. Od 31. 12. 2007 se instituce oficiálně jmenuje Národní divadlo Brno, příspěvková organizace.

Martin Bernátek
21. 6. 1991
Instituce
Původní uvedení inscenace Sny svatojánských nocí Stanislava Moši
Divadlo bratří Mrštíků uvedlo v režii Stanislava Moši a na scéně Emila Konečného autorský muzikál Moši a Zdeňka Merty Sny svatojánských nocí. Moša, v letech 1990-1992 umělecký šéf a od roku 1992 ředitel divadla, nastudoval inscenaci v české, německé a anglické verzi a opakovaně ji uváděl v zahraničí a také na Křižíkově fontáně na pražském Výstavišti. Inscenace dosáhla celkem 117 repríz a získala cenu Českého hudebního fondu za nejlepší hudební představení roku 1991. Cílevědomý marketing a reklama inscenace i velkolepé scénické efekty znamenaly proměnu prezentace a provozu divadelního díla po roce 1989 a orientaci divadla na hudebnědramatickou produkci dle původního i světového repertoáru.

Martin Bernátek
11. 2. 1992
Instituce
Otevření Centra experimentálního divadla
Několikahodinovou akcí nazvanou Otevření dveří zahájilo provoz Centrum experimentálního divadla v nové budově Domu pánů z Fanalu na Zelném trhu. Dne 1. 1. 1992 nabylo platnosti rozhodnutí zastupitelstva města Brna vyčlenit ze Zemského divadla v Brně Divadlo Husa na provázku (začleněno 1978) a Hadivadlo (začleněno 1980) a obě tělesa byla administrativně sjednocena v této nové městské příspěvkové organizací, jejíž dramaturgický model byl připravován od roku 1986 a která od prosince 1998 zahrnula i Divadlo u stolu.

Martin Bernátek
2. 10. 2004
Instituce
Otevření hudební scény Městského divadla Brno
Premiérou muzikálu Hair (Vlasy) v režii Dodo Gombára byla otevřena nová Hudební scéna Městského divadla Brno. Budova, postavená dle návrhů Romana Macha a Josefa Kubína a určená pro moderní hudební divadlo a zejména muzikály, patří k nejrozsáhlejším realizacím divadelních staveb na Moravě po roce 1989.

Martin Bernátek
1. 10. 2005
Instituce
Znovuotevření Reduty Národního divadla v Brně
Premiérou baletu Příběh vojáka Igora Stravinského a opery Nocí dnem Víta Zouhara, na kterých spolupracovaly všechny soubory divadla, byla slavnostně otevřena Reduta Národního divadla v Brně. Budova byla pro havarijní stav uzavřena v roce 1993. Autoři architektonického řešení rekonstrukce z ateliéru D.R.N.H obnovili reprezentační sál a divadelní sál odtud přesunuli na místo původního barokního divadla. Interiér vyzdobil výtvarník Petr Kvíčala. Statut uměleckého subjektu Reduta získala počátkem sezony 2007/2008. Od té doby její uměleckou koncepci tvoří umělecký šéf Petr Štědroň a dramaturgyně Dora Viceníková.

Martin Bernátek

Divadelní místopis Moravy a Slezska

Místní rejstřík

Brno