Přehled institucí

Komorní scéna Aréna Ostrava

Vytisknout

Působiště:

Aréna (Divadlo hudby) na Masarykově náměstí 1993-2005, hlediště pro 60 diváků
Knihovna města Ostravy u Sýkorova mostu od 2005 dosud, hlediště pro 96 diváků

  • 30. 10. 1993
    OstravaZaložení Komorní scény Aréna v Ostravě 

    Premiéra inscenace hry Bleděmodrý Petr Gyuly Urbána a Jaroslava Pochmona znamenala počátek transformace tehdejšího Divadla hudby na Masarykové náměstí v Ostravě na čtvrtou ostravskou činoherní scénu s vlastním hereckým souborem. Autorem myšlenky založení komorního divadla s hledištěm pro asi šedesát diváků byl tehdejší ředitel Divadla hudby Jaroslav Pochmon. Po jeho odchodu do Prahy se první ředitelkou nové scény stala Renáta Huserová (od roku 1993). Prvním uměleckým šéfem byl původně amatérský divadelník Pavel Cisovský (do konce sezony 2004/2005), dramaturg, režisér a herec. Zřizovací listinou Rady města Ostravy pak soubor přijal ke dni 24. května 1994 název Komorní scéna Aréna. 

    Jiří Štefanides

    zdroj: Ostravské činoherní divadlo v procesu transformace po listopadu 1989

    Ostravské činoherní divadlo v procesu transformace po listopadu 1989. Theatralia 18, 2015, č. 1.


    Číslo strany: 22-24
    Jméno autora: Jiří Štefanides
  • 25. 5. 1994
    OstravaPrůběžná O(s)trava krve v Komorní scéně Aréna 

    Pod tímto názvem nastudoval hostující režisér Radovan Lipus s ostravskými herci a v Komorní scéně Aréna v Ostravě uvedl volné kabaretní pásmo s podtitulem "scénická škytavka". S ostravským básníkem Petrem Hruškou sestavili scénář  s úryvky textů zejména s ostravskou tematikou, které provázely ironické glosy, dobové inzeráty, improvizované místně aktuální odkazy. S využitím ostravských reálií, zdejšího hornického slangu, nářečních a intonačních prvků včetně městského hudebního folkloru (v podání harmonikáře Oldřicha Matušínského) vznikla inscenace s živou ceslostátní reflexí.Ke 100. repríze, která se odehrála na Slezskoostravském hradě, byl vydán audiozáznam inscenace, pořízený Českým rozhlasem v Ostravě v roce 2000. Záznam inscenace natočila také Česká televize Ostrava. Úspěch inscenace i v odborných kruzích významně přispěl k tomu, že už v roce 1996 byla Komorní scéna Aréna v anketě časopisu Svět a divadlo poprvé nominována na Divadlo roku.

    Tato inscenace byla po roce 1989 prvním příkladem na ostravských jevištích, kdy se hlavním tématem divadelního sdělení stala reflexe Ostravy a Ostravska, její minulosti a přítomnosti. Od té doby se tomuto tématu postupně věnovaly všechny ostravské činoherní soubory, často s velmi zdařilými výsledky. 

    Jiří Štefanides

    zdroj: Sebeidentifikace - sebereflexe -sebetematizace Ostravy aneb Inscenační návraty k historii a mentalitě místa

    Theatralia 18, 2015, č. 1


    Číslo strany: 32-49
    Jméno autora: Tatjana Lazorčáková
  • 29. 9. 2005
    OstravaOtevřen nový sál Komorní scény Aréna v Ostravě 

    Představením inscenace hry Williama Shakespeara Sen noci svatojánské zahájila Komorní scéna Aréna provoz v novém divadelním sále v prostorách rekonstruované Knihovny města Ostravy. Sál s hledištěm pro 96 diváků se nachází nedaleko původního působiště na Masarykově náměstí. Se zahájením sezony 2005/2006 došlo zároveň ke změně v uměleckém vedení divadla. Dosavadní šéf Pavel Cisovský přešel na externí spolupráci a jeho nástupcem se stal režisér Ivan Krejčí.

    Stanislava Hrušková

    zdroj: Ostravské činoherní divadlo v procesu transformace po listopadu 1989

    Ostravské činoherní divadlo v procesu transformace po listopadu 1989. Theatralia 18, 2015, č. 1.


    Číslo strany: s. 23-24.
    Jméno autora: Jiří Štefanides
  •  

Související události

  • 30. 9. 1996
    Osobnost
    První inscenace v České republice 

    První inscenací režisérky Oxany Meleshkiny-Smilkové v České republice byl Višňový sad, který nastudovala v Komorní scéně Aréna v Ostravě.  Východiskem inscenace se stal netradiční přístup k Čechovově textu jako k vaudevillu - režisérka odmítla tradiční výklad postav, zdůraznila zejména ironii a humor v kontrastu na atmosféru bezvýchodnosti a předtuchu tragédie, pro ostravskou inscenaci vytvořila autorský scénář v podobě textové koláže spojující repliky z překladu Leoše Suchařípy  a vlastního překladu. Do českého divadelního kontextu vnesla inscenací výrazné impulzy ruské režijní školy obohacené zkušenostmi ze zahraničí - režisérka vystudovala Kyjevský institut divadelního umění, Akademii dramatických umění v Moskvě (GITIS), studovala v Paříži u P. Brooka, umělecky působila  v Londýně, Cambridgi, Washingtonu, Postdamu. Vznik první inscenace provázela metoda  týmové spolupráce s herci a autorského přístupu k výchozímu textu, která se stala jedním ze základních stylových aspektů dalších inscenací, celková poetika nesla výrazně postmoderní znaky, které se ještě intenzivněji prosadily u inscenace Strýček Váňa (Národní divadlo moravskoslezské, 1998), kdy režisérka dospěla k dekonstrukci původního textu a k tvorbě nového scénáře, v němž se repliky  přesouvaly a zařazení do obrazné, metaforicky nadsazené situace jim dávaly nový význam. Inscenace působila kontrastním střídáním tragické polohy s groteskně vyhrocenými pasážemi i stylizovaným herectvím a aktualizačními posuny děje. Režisérka stabilně spolupracuje s výtvarníkem Jevgenijem Kulikovem, její  inscenace v divadlech na Moravě a ve Slezsku jsou přijímany často jako provokace, experiment, postmoderní koláže. Patří k nim: Elektra (Marta JAMU, 1998), Poslední noc posledního cara (Komorní scéna Aréna, 2001, česká premiéra), Racek (Slovácké divadlo Uherské Hradiště, 2005),  Hamlet (CED-HaDi Brno, 2005), Maškaráda (Slovácké divadlo Uherské Hradiště, 2005, světová premiéra), Hra na Leara (Marta JAMU, 2007),  Hotel mezi dvěma světy (Slezské divadlo Opava, 2007, Komedie omylů (Marta JAMU, 2007), Hamlet (Slezské divadlo Opava, 2009), Fata morgana lásky (Slezské divadlo Opava, 2010), Tři sestry (Marta JAMU, 2011), Višňový sad (Slovácké divadlo Uherské Hradiště, 2012).

  • 15. 2. 2003
    Instituce
    Dostojevského Idiot očima Sergeje Fedotova 

    Jedenáctou inscenací ruského režiséra Sergeje Fedotova v českých divadlech byla režie vlastní dramatizace Dostojevského románu Idiot.  V ostravském Divadle Petra Bezruče našel vynikající soubor, který byl připraven respektovat poetiku spíše klasického iluzívního divadla zakořeněného v ruské divadelní tradici. V roli Myškina alternovali Josef Kaluža a Michal Moučka, napětí mezi Rogožinem a Nastasjou budovali Norbert Lichý a Lucie Žáčková. Dále hráli Vítězslav Kryške, Zdena Przebindová, Markéta Viktorová, Nikola Birklenová, Kristina Kociánová, Daniel Zaoral a další. Výpravu navrhl Adam Pitra, hudbu napsal Norbert Lichý, dramaturgem byl Martin Režný. Inscenace se na základě hlasování divadelní kritiky v časopise Svět a divadlo dostala do užšího výběru na Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci v roce 2003. Hrála se do 14. 6. 2006.
    V téže anketě a v témže roce získal Sergej Fedotov hlavní cenu za jinou inscenaci, Psí srdce Michaila Bulgakova, kterou nastudoval s dalším ostravským souborem, Komorní scénou Aréna. Obě inscenace vyvolaly velkou pozornost divadelní kritiky na městské divadelní přehlídce Ost-ra-var.

    Jiří Štefanides

  •