Divadlo loutek

Popisy událostí ...

• 12. 12. 1953
  OstravaZahájení umělecké činnosti Divadla loutek 

  Pravidelný provoz Divadla loutek byl zahájen ruskou národní pohádkou Děda Mráz v překladu Kamila Horáka, úpravě Ladislava Buše a režii Zdeňka Hapaly, zakládajícího ředitele divadla. Vedení po něm převzala Šárka Babrajová (1957-1972), v dalších letech divadlo vedli Zdeněk Miczko (1972-1990), Miroslav Vildman (1990-1991) a Jarmila Hájková (1991-dosud).

  Tatjana Lazorčáková

  zdroj: Divadlo loutek Ostrava 1953+60=2013. Almanach
  

  Ostrava: Divadlo loutek Ostrava, 2013.

  
  Jméno autora: Hermína Motýlová a Ladislav Slíva
• 10. 12. 1976
  OstravaKainarova Zlatovláska v režii Jana Kačera 

  V Divadle loutek pohostinsky nastudoval režisér Jan Kačer básnický text Josefa Kainara Zlatovláska.  Výjimečnost inscenace byla v syntéze loutek, masek a živých herců, v důrazu na poetičnost textu a civilnost herectví. Na inscenaci se podíleli výtvarník Otakar Schindler a hudebník Petr Skoumal, stálí spolupracovníci i u dalších Kačerových inscenací v Divadle loutek (Carlo Gozzi: Král jelenem, 1976; Johannes doktor Faust, 1978; Zdeněk Florian: Hrdina chce žít, 1978). Zlatovláska získala ocenění na Skupově Plzni 1977 a je označována za převratnou inscenaci v historii českého loutkářství.
  V roce 1977 dalo Divadlo loutek prostor pro vznik Komorní scény Státního divadla Ostrava. V jejím rámci byly nastudovány Kačerovy činoherní inscenace se zapojením loutkářů (například Rostandův Cyrano z Bergeracu, 12. 11. 1977, a Shakespearova Bouře, 24. 1. 1981).

  Tatjana Lazorčáková

  zdroj: Divadlo loutek Ostrava 1953+60=2013. Almanach
  

  Ostrava: Divadlo loutek Ostrava, 2013.

  
  Jméno autora: Hermína Motýlová a Ladislav Slíva
• 16. 10. 1992
  OstravaNastudování Erbenovy Kytice v Divadle loutek 

  V režii loutkoherce a režiséra Petra Nosálka měla v Divadle loutek premiéru Kytice Karla Jaromíra Erbena. V dramaturgii Hermíny Motýlové obsahovala balady Vrba, Vodník, Zlatý kolovrat a Svatební košile. Nápaditost a hravost inscenace zajistilo propojení několika typů loutek ve výpravě Tomáše Volkmera, písničky s hudbou Pavla Helebranda i herectví Jiřího Sedláčka, Marie Kočkové, Vladislava Georgieva, Ivana Fellera aj. Do své první derniéry v roce 1997 dosáhla 165 repríz, v roce 2000 byla uvedena v obnovené premiéře (v mírně změněném obsazení) a nominována v anketě Divadelních novin na nejlepší inscenaci roku 2000 (derniéra 2004). Inscenace získala uznání na zahraničních festivalech v Drážďanech, Varšavě, Toruni a cenu za nejlepší režii na světovém festivalu loutkářského umění v Praze.

  Tatjana Lazorčáková

  zdroj: Divadlo loutek Ostrava 1953+60=2013. Almanach
  

  Ostrava: Divadlo loutek Ostrava, 2013.

  
  Jméno autora: Hermína Motýlová a Ladislav Slíva
• 17. 9. 1995
  OstravaSpectaculo Interesse v Divadle loutek Ostrava 

  V Divadle loutek začal první ročník mezinárodní soutěžní přehlídky Spectaculo Interesse, která se od té doby koná pravidelně jako bienále (výjimkou byl rok 2021, kdy byl 14. ročník zrušen v souvislosti s covidovou pandemií). Cílem je představit nejvýraznější inscenace a projekty z celého světa v soutěžích i nesoutěžních představeních.  Ceny uděluje odborná porota (hlavní cena Grand Prix od 1997), posléze i studentská a dětská porota (od 2003).  O první ročník přehlídky se v roce 1995 zasloužila tehdejší ředitelka Jarmila Hájková s dramaturgyní Hermínou Motýlovou, konal se za finančního přispění Magistrátu města Ostravy a během osmi dnů na něm odehrálo 19 souborů 30 představení. Od roku 1999  (3. ročník) se programová nabídka rozšířila o pouliční loutkové divadlo, alternativní i nezávislá seskupení (například Divadlo Continuo, Studio dell’arte, Studio Dům, Divadlo bratří Formanů, La Putyka Rosti Nováka či Divadlo DNO Jiřího Jelínka). Festival se otevírá také nonverbálnímu pohybovému divadlu a performancím s předměty (např. nizozemský performer Duda Paiva nebo nizozemský loutkář Neville Tranter). Pravidelnou součástí se staly dílny a diskusní semináře, výstavy a setkání laické i odborné veřejnosti. V současnosti se jedná o prestižní světový festival s produkcemi na hlavní i alternativní scéně Divadla loutek Ostrava, v ostravských ulicích, ve Staré Aréně, v Dolu Landek, v galerii Plato, na Janáčkově konzervatoři a v dalších prostorech. Délka trvání se ustálila na pěti dnech, v jejichž průběhu je odehráno více třicet představení. Vedle loutek, předmětů a objektů se od roku 2019 prosazují v produkcích audiovizuální technologie, počítačová animace nebo práce s virtuální realitou. Festival je realizován za finanční podpory statutárního města Ostrava, Moravskoslezského kraje, Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury České republiky, dalšími partnery jsou časopisy Loutkář a Divadelní noviny, Česká televize a další.

  Tatjana Lazorčáková

  zdroj: Divadlo loutek Ostrava v letech 2013 – 2023. Almanach.
  

  Ostrava: Divadlo loutek Ostrava, 2023.

  
  Jméno autora: Pavla Bergmannová (ed.)
• 18. 9. 2000
  OstravaZahájila přehlídka Divadlo bez bariér 

  V ostravském Divadle loutek proběhl pod názvem Divadelní pouť bez bariér první ročník nesoutěžní přehlídky tematicky zaměřené na dětského diváka se zdravotním handicapem a speciálními potřebami. Přehlídka se konala pravidelně až do roku 2016 jako bienále (v sudém roce střídala festival Spectaculo Interesse). Cílem byla reflexe daného tématu v umění a integrace dětí s handicapem mezi zdravé vrstevníky. Původní koncepce se postupně proměňovala  a z úzce zaměřené akce se vyprofilovala mezinárodní multižánrová přehlídka celostátního dosahu s tematicky rozšířenou programovou nabídkou pro diváky různého věku i zájmu. V rámci 8. ročníku (2014) došlo k přejmenování na Divadlo bez bariér, které odpovídalo tematickému zaměření na „překračování  hranic mezi námi i v nás“ – ve smyslu odstraňování nejen zdravotních a mentálních, ale i národnostních, etnických, názorových, generačních či kulturních bariér, tabu a stereotypů. Vedle loutkových představení pro děti se v programu objevily taneční a cirkusové produkce (Losers Cirque Company, Divadlo Ponec, Lenka Vagnerová & Company), činoherní představení pro mládež i dospělé či akce pro rodiče s dětmi (MeetFactory, Divadlo v Řeznické, Buchty a loutky, Divadlo Archa, Divadlo Líšeň aj.). V doprovodném programu se realizovaly výstavy, semináře pro pedagogy a rodiče, besedy, tvůrčí dílny, výstavy. Po 9. ročníku (v roce 2016) se Divadlo loutek Ostrava  rozhodlo festival dále nepořádat. Jeho organizaci převzal ostravský soubor Bílá holubice, který realizoval 10. ročník (2020)  a vrátil se k původnímu názvu  Divadelní pouť bez bariér. Hlavním posláním se stalo propojení profesionálního a integrovaného umění.

  Tatjana Lazorčáková

  zdroj: Divadlo loutek Ostrava v letech 2013 – 2023. Almanach.
  

  Ostrava: Divadlo loutek Ostrava, 2023.

  
  Jméno autora: Pavla Bergmannová (ed.)
• 8. 3. 2001
  OstravaČeská premiéra Krylovovy bajky Trumf v Divadle loutek 

  Jednou z linií prosazovanou v Divadle loutek režisérem Petrem Nosálkem a dramaturgyní Hermínou Motýlovou byly inscenace pro dospělé publikum, mezi něž se zařadila česká premiéra veršované bajky Ivana Andrejeviče  Krylova Trumf, uvedená v alternativním prostoru zkušebny. Text v překladu Hany Vrbové byl nastudován ve scénické výpravě a s loutkami Dáši Nesvedové, v kostýmech Evy Kotkové a s hudbou Nikose Engonidise. K úspěchu přispělo autentické herectví a zpěv Edity Bandyové, Nikose Engonidise, Jany  Zajacové, Miroslava Kudely aj. Inscenace, která byla označena za vrchol přehlídky Ost-ra-var 2001, získala ocenění na Skupově Plzni 2002, účastnila se festivalů v Rakousku a Polsku a záznam odvysílala Česká televize.

  Tatjana Lazorčáková

  zdroj: Divadlo loutek Ostrava 1953+60=2013. Almanach
  

  Ostrava: Divadlo loutek Ostrava, 2013.

  
  Jméno autora: Hermína Motýlová a Ladislav Slíva
•  

Související události

Popisy událostí ...

• 10. 10. 1945
  Instituce
  Poslední inscenace divadla Kytice 

  Poslední inscenací divadla Kytice bylo pásmo poezie Chléb s ocelí z díla Františka Hrubína, Františka Halase a Stanislava Kostky Neumanna. Hrálo se v režii Oldřicha Daňka a na scéně Otakara Schindlera, tehdy mladých začínajících divadelníků. V poválečných měsících členy divadla byli také Štěpánka Ranošová, Zdeněk Dřevojánek, Radim Koval, Lubomír Halka, Jarmila Berková a další.
  Jiří Štefanides
• 13. 3. 1997
  Instituce
  První ročníky festivalu Ost-ra-var 

  V Ostravě byla zahájena tradice Festivalu ostravských divadel (13.–16. 3. 1997), přejmenovaného v roce 1999 na Festival ostravských činoherních divadel a v roce 2000 na Ost-ra-var. Přehlídka během prvních let vstoupila  do celorepublikového kontextu jako jedna z nejinspirativnějších divadelních událostí v České republice. U zrodu festivalu stáli režiséři Juraj Deák a Radovan Lipus společně s dramaturgy Alicí Taussikovou a Markem Pivovarem, jejichž  cílem bylo představit reprezentativní výběr aktuálních inscenací ostravských profesionálních scén. Festival byl od počátku určen divadelním teoretikům a praktikům, včetně studentů vysokých divadelních škol. Specifikem se staly veřejně přístupné rozborové semináře, na nichž docházelo k otevřeným diskusím o jednotlivých inscenacích a divadlech. Zahajovacího ročníku se účastnily vedle činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského (hlavní organizátor) také Divadlo Petra Bezruče, Komorní scéna Aréna a  Divadlo loutek, od druhého ročníku (1998) bylo začleněno jako host ostravské amatérské Bílé divadlo a začal vycházet tištěný Zpravodaj s podtitulem Listy festivalového dění, jehož redakci tvořili studenti Katedra teorie a dějin dramatických umění z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Už v prvním roce festival přesvědčil o vysoké úrovni ostravského činoherního divadla a představil inscenace, které se dočkaly v celorepublikovém kontextu nejvyššího uznání – např. kabaretní koláž Radovana Lipuse a Petra Hrušky Průběžná O(s)trava krve (KSA, režie Radovan Lipus, nominace na Hru roku 1996) a Višňový sad (KSA, režie Oxana Meleshkina-Smilková, nominace  na Inscenaci roku 1996).

  Tatjana Lazorčáková
• 2. 3. 2000
  Instituce
  Festival Ost-ra-var a jeho stabilizace 

  Počínaje třetím ročníkem (2000) změnil Festival ostravských činoherních divadel svůj název na Ost-ra-var a pod tímto označením v roce 2016 dovršil dvacet let své existence. Zájem ze strany odborníků, studentů i zástupců významných divadel se neustále zvyšoval (v roce 2001 sto padesát dva účastníků, v roce 2007 téměř tři sta hostů). Na přehlídku se pravidelně sjížděli významní kritici a teoretici z celé republiky – Věra Ptáčková, Zdeněk Hořínek, Jaroslav Vostrý, Eva Stehlíková, Petr Pavlovský, Jan Roubal, Vladimír Just, Vladimír Hulec, Jaroslava Suchomelová, Radmila Hrdinová, Jiří P. Kříž, Josef Herman, Vladimír Mikulka, Jan Kerbr, David Drozd a další). Trvání festivalu se ustálilo na pěti dnech (od 2001), v rámci nichž bylo odehráno patnáct až sedmnáct představení. Odchodem Juraje Deáka (2004) a Alice Taussikové (2004), posléze i Radovana Lipuse (2008) se rozpadl zakládající tým, ale festival jako stabilní událost zůstal podporován nastupujícími šéfy činoherního souboru – Januszem Klimszou (od 2004), Pavlem Šimákem (od 2008), Peterem Gáborem (od 2012). Programovou nabídku rozšířila představení studentů Janáčkovy konzervatoře (v roce 2000 Skleněný zvěřinec v režii Janusze Klimszy), od 6. ročníku (2002) byl zařazen off-program (v roce 2002 autorský site-specific projekt amatérského Bílého divadla Opilý koráb). Od roku 2002 vzrostl počet rozborových seminářů z původních dvou na tři, vždy s  úvodem do diskuse renomovaného kritika či pedagoga a jednoho studenta. Vedle hostů z České republiky a Slovenska se začali pravidelně  účastnit divadelníci, pedagogové a studenti z Polska. Vedle tištěného zpravodaje začali v roce 2006 studenti z Olomouce připravovat každodenní aktuální videozpravodaj s názvem Pěna Ost-Ra-Varu, v roce 2008 se součástí přehlídky stala studentská konference. 13. ročník festivalu (2009) přinesl rekordní zájem hostů (přes tři sta), ale také diskusi o smyslu přehlídky nebo vydávání dvou názorově konfrontačních zpravodajů (olomoucká a pražská studentská redakce). V tomto období se potvrdila vysoká úroveň ostravských inscenací nastudovaných např. Januszem Klimszou (2001, Prorok Ilja Tadeusze Słobodzianka, KSA; 2010, Brenpartija Tomáše Vůjtka, KSA), Janem Mikuláškem (2007 Evžen Oněgin, DPB; 2009, Heda Gablerová, NDM; Noc bláznů Louise Nowry, NDM; 2010,  Divoká kachna a 1984, DPB a Oidipus, NDM), Martinem Františákem (2009, Job Josepha Rotha, DPB), Danielem Špinarem (2009, Táňa, Táňa Olji Muchinové, DBP), z nichž se většina zařadila mezi celostátně oceněné tituly.

  Tatjana Lazorčáková
• 30. 11. 2011
  Instituce
  Ost-ra-var: šest let proměn a krizí 

  Od 15. ročníku Ost-ra-varu (30. 11.– 4. 12. 2011) došlo ke změně termínu konání festivalu – jarní měsíce vystřídal přelom listopadu a prosince, výhodnější pro začlenění prezentovaných inscenací do celostátních nominací (Ceny Divadelních novin, Ceny Alfréda Radoka, od 2014 Ceny divadelní kritiky). Rozborové semináře se začaly konat v novém prostoru Cooltour na Černé louce a v čele redakce festivalových zpravodajů nahradili studenty zkušení kritici (Vladimír Mikulka, Michal Zahálka, Martin Macháček). Vedle Bílého divadla se v roce 2013 poprvé představila v off-programu Stará Aréna (soubor vzniklý po odchodu divadla Komorní scéna Aréna do nové budovy) a v následujících letech i další nezávislé ostravské produkce (klub LES, Cooltour). Naopak se od roku 2013 neúčastnilo (na vlastní žádost) Divadlo loutek. Na 17.  ročníku (2013) došlo na základě odmítavých reakcí festivalového publika na některé inscenace k zásadnímu rozkolu mezi divadelníky a kritiky. Napětí se odrazilo ve vyostřených diskusích na seminářích i v příspěvcích ve zpravodaji (vycházel pod názvem Ost-ra-war a vyvolalo úvahy o zrušení festivalu ze strany hlavních organizátorů, které se naštěstí podařilo odvrátit. Důsledkem bylo v následujícím roce (2014) nahrazení rozborových seminářů diskusemi o obecnějších tématech (specifika malých a velkých scén, divadelní kritika). Festival nadále potvrzoval vysokou úroveň ostravských scén, mezi nimiž v tomto období zřetelně dominovaly Komorní scéna Aréna a Divadlo Petra Bezruče – mezi celostátně uznávané se zařadily tituly dokumentárních her Tomáše Vůjtka S nadějí, i bez ní (2012, režie Ivan Krejčí, KSA) a Pestré vrstvy podle Ivana Landsmanna (2012, režie Janusz Klimsza, DPB), Hráči (2013, režie Ivan Rajmont, KSA), dramatizace Havlíčkovy prózy Petrolejové lampy (2014, režie Martin Františák, DPB), Vůjtkovo Slyšení (2015, režie Ivan Krejčí, KSA), dramatizace Fuchsova románu Spalovač mrtvol (2016, režie Jakub Nvota, DPB). Komorní scéna Aréna získala opakovaně v prestižní anketě kritiků (v letech  2013, 2015, 2016, 2017) ocenění Divadlo roku. V jubilejním 20. ročníku (2016) se součástí oficiálního programu stala dvě představení Staré Arény a organizátoři se vrátili k tradici rozborových seminářů, doplněných o jednu tematickou besedu.

  Tatjana Lazorčáková
• 29. 11. 2017
  Instituce
  Ost-ra-var: přerušení a „restart“ 

  Festival Ost-ra-var vstoupil v roce 2017 do třetí dekády jako renomovaná a stabilizovaná přehlídka s celostátním ohlasem, dlouhodobě podporována  Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Ostrava. 21. ročník (2017) provázela změna formátu seminářů (tři semináře s reflexí kritiků nejmladší generace), programovou nabídku poprvé rozšířilo Studio G (off-program) a Divadlo Mír (nově vzniklé soukromé divadlo Alberta Čuby).  V následujících dvou letech festivalové inscenace prezentovaly celostátně oceňované tituly – Maryša (2018, režie Janka Ryšánek Schmiedtová, DPB), Mistr a Markétka (2019, režie Alexander Minajev, DPB), autorská inscenace Tomáše Dianišky Transky, body, vteřiny (2019, DPB – Nejlepší inscenace roku a nominace na Divadlo roku pro DPB). Přestože se v souvislosti s covidovou pandemií v letech 2020 a 2021 festival nekonal, podařilo se na přerušenou tradici navázat. Do „restartovaného“ festivalu se v roce 2022 nezapojilo Divadlo Mír, naopak se vrátilo Divadlo loutek (2024), tematické diskuse se staly novou tradicí (konaly se v prostoru PLATO Bauhaus) a místem pro reflexi aktuálních problémů (např. stav profesionálních a nezávislých scén v období pandemie 2022, postavení žen-umělkyň v českém divadle 2023). V roce 2023 se organizátoři rozhodli pro rozborové semináře v podobě podcastů (studentského a kritického), natáčených po skončení festivalu, o rok později se na program vrátily ve formě hodnocení konkrétních divadel a jejich inscenací. Nejúspěšnějšími a v celostátním kontextu oceňovanými se staly v těchto letech inscenace režiséra Jana Holce (2022, Bratři Karamazovi, DPB; 2023, Na dotek Patricka Marbera, KSA; 2023, Otec Floriana Zellera, DPB); Střípky ženy Katy Wéber, 2024, Marie Stuartovna Friedricha Schillera a Roberta Ickea, DPB), společně s tvorbou nastupující generace režisérů (2024, Médea, režie Jakub Šmíd, NDM), Historka o sv. Magdě Johanny Kaptein, režie  Tomáš Loužný, KSA).

  Tatjana Lazorčáková
  Zdroj: https://www.ndm.cz/cz/stranka/573-ost-ra-var.html
•