Přehled institucí
Divadlo Kytice
Uprostřed války v roce 1940 se v Moravské Ostravě formoval ochotnický divadelní kroužek studentů, zaměřených většinou hudebně. Jeho členy byli sourozenci Věra a Ivo Stolaříkovi, Václav Žilka, Lubomír Železný a další. Prvním představením bylo v červnu 1940 pásmo scénicky upravené Kytice Karla Jaromíra Erbena, podle níž sdružení přijalo svůj název. Činnost souboru pokračovala i v prvních poválečných měsících, vystupoval v bývalé kavárně Union na dnešním Masarykově náměstí (později Divadlo loutek Ostrava) a v závěru své existence v bývalém Katolickém domě.
- 10. 10. 1945OstravaPoslední inscenace divadla Kytice
Poslední inscenací divadla Kytice bylo pásmo poezie Chléb s ocelí z díla Františka Hrubína, Františka Halase a Stanislava Kostky Neumanna. Hrálo se v režii Oldřicha Daňka a na scéně Otakara Schindlera, tehdy mladých začínajících divadelníků. V poválečných měsících členy divadla byli také Štěpánka Ranošová, Zdeněk Dřevojánek, Radim Koval, Lubomír Halka, Jarmila Berková a další.
Jiří Štefanideszdroj: Deset let práce Městského divadla mladých. Ostrava: 1955.
Související události
- 1. 12. 1945
InstituceOtevřeno Divadlo Petra Bezruče v OstravěDruhé ostravské profesionální divadlo (dnes Divadlo Petra Bezruče) zahájilo činnost pod tehdejším názvem Divadlo mladých inscenací hry pro děti Jak se Honza učil bát Jaroslava Pokorného. Hrálo se v režii Karla Dittlera, pozdějšího ředitele divadla (1946-1961) a s výpravou Otakara Schindlera, který se pak dlouhá desetiletí do Divadla Petra Bezruče vracel a spoluurčoval jeho výtvarnou složku. Nové divadlo se od počátku cílevědomě orientovalo na dětského a mladého diváka, této ambice se úplně nevzdalo ani v epoše po listopadu 1989. Sídlo v bývalém Katolickém domě, opraveném po americkém bombardování Ostravy v létě 1944, znamenalo pro divadelní praxi dlouholetou improvizaci. Ke zlepšení podmínek došlo až s přestěhováním do divadelního sálu nového Domu kultury Vítkovic v roce 1961.
Jiří Štefanides