Bílé divadlo Ostrava

Popisy událostí ...

• 28. 3. 1983
  OstravaPremiéra Hráze věčnosti, první inscenace Bílého divadla 

  Jevištní adaptace Klubů poezie Bohumila Hrabala pod názvem Hráz věčnosti byla ve své době průbojným činem dramaturgickým. Soubor ji uvedl také v pražské Libni v automatu Svět, údajně se souhlasem Bohumila Hrabala. Už první inscenací Bílé divadlo naznačilo, že své experimentální hledání bude opírat o mimodivadelní inspirační zdroje, a literatura byla jedním z nich. Spoluzakladateli Bílého divadla byli především Jan Číhal a Luděk Jičínský, „dramaturgem“ divadla se stal od jeho počátků básník Vladimír Machek. Další cestu divadla vyznačovaly inscenace Turnikety smrti (1985), Tristan a Isolda (1986), Faust (1987), ale také plenérové akce (Bílé sny na motivy próz Tadeusze Nowaka, 1984; Máchův Máj, 1985 ad.). Bílé divadlo se dále inspirovalo principy „chudého divadla“ Jerzyho Grotowského, zkoušelo postupy rituálního, fyzického a pohybového divadla, pěstovalo happeningy a performance pod širým nebem. Dalšími členy souboru byli Petr Jičínský, Iva Číhalová, Táňa Bartošová, Ivana Durczaková, Rostislav Holman ad. Soubor pravidelně vystupoval na četných regionálních i celostátních divadelních přehlídkách, často také v zahraničí. Jeho přínos pro předlistopadový divadelní život v regionu byl o to cennější, že v tehdejším Severomoravském kraji byl, po ostudném soudním procesu komunistického režimu s ostravským Divadlem Waterloo v roce 1972, zakázán vznik a činnost profesionálních studiových scén.
  Zahajovací inscenaci Hráz věčnosti Bílé divadlo uvedlo v obnovené premiéře 28. 3. 2010.

  Jiří Štefanides

  zdroj: K netradičnímu divadlu
  

  Praha: Pražská scéna, 2003, s. 96 – 99.

  
  Jméno autora: Tatjana Lazorčáková a Jan Roubal
• 11. 10. 1997
  OstravaBílé divadlo: Ty, který lyžuješ 

  Na přehlídce … příští vlna / next wave …v Klubu Roxy v Praze uvedlo ostravské Bílé divadlo pod vedením Jana Číhala premiéru inscenace Ty, který lyžuješ. Experimentující soubor se nechal inspirovat kresbami Martina Velíška a vytvořil sugestivní divadelní obrazy pomíjivosti lidského života. Syrová autentičnost obnažené nahoty šesti mužů-lyžařů kontrastovala s decentním hudebním doprovodem dívčího  komorního kvarteta. Inscenace se dočkala téměř dvou stovek představení nejen na tuzemských přehlídkách a ve zdejších divadlech (v roce 2012 byla uvedena i v pražském Činoherním klubu), ale i v zahraničí: v Paříži, Avignonu, Turíně, Stockholmu, Varšavě, Kyjevě, Archangelsku, Soulu, Guntersdorfu, Libourne.
  V roce 1990 se Bílé divadlo zúčastnilo Jiráskova Hronova s inscenací Dům mé matky, vycházející z poezie Vladimíra Holana. V témže roce bylo pozváno na mezinárodní festival Divadlo Plzeň s inscenací Červený kohout letí k nebi, jež byla inspirována experimentálním románem Miodraga Bulatoviće – pouliční představení se zpěvy a tanci  soubor předvedl i v Paříži. V dalších letech nastudoval Opilý koráb podle Arthura Rimbauda (1999), Poslední večeři (u stolu seděli herci společně s diváky, 2003) ad. V polistopadovém období v souboru hráli také Jana Sglundová, Jakub Číhal, Šárka Nebojsová, Zbyněk Popelka, Eva Cyprichová, Jiří Sekáč, Zbyněk Popelka, Polda Kristin a další. O činnosti Bílého divadla vzniklo několik filmových a televizních dokumentů.

  Jiří Štefanides

  zdroj: Šedesátka, a co dál?
  

  Amatérská scéna, 1990, č. 11, s. 16–17.

  
  Jméno autora: Jan Císař
• 5. 10. 2024
  OstravaCena Thálie pro Jana Číhala 

  Při tradičním udílení cen Thálie Hereckou asociací v Národním divadle obdržel cenu za celoživotní mistrovství v oboru alternativní divadlo Jan Číhal, režisér, herec, dramaturg, dlouholetý principál experimentálního amatérského souboru Bílé divadlo z Ostravy. Celý svůj intenzivní divadelní život spojil s amatérským divadlem. V 60. letech začínal v brněnském divadelním prostředí. Spolupracoval se začínajícími divadelníky Zdeňkem Pospíšilem a Evou Tálskou, udržoval styky s průbojným souborem Quidam, s Václavem Martincem z Prahy, který se věnoval moderním formám pohybového divadla. Po příchodu do Ostravy založil v nově otevřeném Domu kultury Vítkovic Act-studio (1967–1972), v letech 1969 a 1970 zde zorganizoval dva ročníky festivalu experimentálního divadla Generace. Založil soubor Někde něco (1970–1980), zde už spolupracoval s básníkem Vladimírem Machkem z Českých Budějovic (Milá sedmi loupežníků podle Viktora Dyka, společně napsali Antihamleta). Inspiraci nacházel zejména v Polsku na festivalech otevřeného divadla (Jerzy Grotowski, Eugen Barba, Living Theatre). V roce 1982 založil společně s Luďkem Jičínským Bílé divadlo, experimentální amatérský soubor. Jeho činnost svým významem přesahovalo daleko region Severomoravského kraje, vystupovalo na celostátních amatérských přehlídkách, bylo zváno i na festivaly profesionálních divadel. Nejúspěšnější inscenací Bílého divadla byla performance Ty, který lyžuješ (1997), kterou soubor uváděl po celém světě. Literární inspiraci nacházel Jan Číhal u mnoha českých i světových autorů (Vladimír Holan, Karel Hynek Mácha, Samuel Beckett, Czeslaw Milosz, Tadeusz Kantor, Tadeusz Nowak, Miodrag Bulatović, Arthur Rimbaud). Občas vystupoval i v profesionálních představeních, v menších rolích hrál ve filmu a v televizních inscenacích. V září 2023 na festivalu … příští vlna / next wave… získal poctu Živoucí poklad, udělovanou osobnostem české nezávislé divadelní scény. Cenu Thálie už Jan Číhal nestačil převzít osobně – nedlouho před tím, 22. 8. 2024, ve věku osmdesáti let nečekaně zemřel.

  Jiří Štefanides

  zdroj: Zemřel Jan Číhal
  

  23. 8. 2024, Ostravan.cz

  
  Jméno autora: Ladislav Vrchovský
•