Zdroje informací

  •  

10 let amatérského divadla při Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.

Vytisknout

Amatérská scéna, 1972, č. 3, s. 2-3.

  • 30. 5. 1962
    Instituce
    OlomoucZrod Studia amatérského divadla 

    První premiérou amatérského souboru, který byl založen v roce 1961 na základě dvouletého kurzu Divadlem Oldřicha Stibora a Okresním domem osvěty v Olomouci, byla inscenace hry Saši Lichého Fripiri v režii Vratislava Spilky (30. 5. 1962). Kurz iniciovali dramaturg olomoucké činohry Jiří Flíček, metodik Okresního domu osvěty Jaroslav Černý, porotce amatérských přehlídek Zdeněk Kokta a herec Kamil Marek. Původní název Studio LUT (Lidové umělecké tvořivosti) se po úspěchu inscenace Fripiri na celostátní přehlídce Jiráskův Hronov  v roce 1962 (jedna z hlavních cen) změnil na Studio amatérského divadla, později známé pod názvem Amatérské studio. Od sezony 1965/1966 byl soubor začleněn do organizační struktury Divadla Oldřicha Stibora. Vedl jej režisér Kamil Marek a uváděl jednu premiéru ročně, zařazenou do repertoáru profesionální scény divadla pro děti a mládež. Dramaturgie často volila adaptace titulů dětské literatury, žánrově převládaly muzikály tvořené dramatikem a režisérem Pavlem Dostálem a hudebníkem Richardem Pogodou (Tygří bratrstvo, 1965; Bílá paní a ti druzí, 1967); Výtečníci, 1968; David a Dominika, 1970; Princ a chuďas, 1974; Festival, 1976 aj.). Soubor získal řadu ocenění na vrcholových tuzemských přehlídkách amatérského divadla (Jiráskův Hronov) i v zahraničí (Londýn, Monako, Vídeň aj.). Po nástupu normalizace začátkem 70. let byla oficiální spolupráce s Pavlem Dostálem a Richardem Pogodou znemožněna  a ve vedení souboru se v dalších letech střídali herci olomoucké činohry Petr Pelzer, Jan Zvoník, František Řehák, Miroslav Hruška aj. Inscenace v období normalizace navazovaly na linii adaptační a muzikálovou (např. Ernest Bryll: Malované na skle, 1981; dramatizace Twainovy prózy Tome, ty jsi číslo, 1986), ve větší míře se uváděly pohádkové tituly (Alois Mikulka: Měsíc v anténách, 1977;  Saša Lichý: Cínový vojáček, 1980).

    Tatjana Lazorčáková

  •