Zdroje informací
- _
- „Genealogické“ souvislosti divadelních koncepcí: Divadlo Petra Bezruče v Ostravě a Činoherní klub v Praze
- 10 let amatérského divadla při Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.
- 10 let práce Městského divadla mladých v Ostravě
- 30 let druhé činohry v Brně
- 60 let Státního divadla v Ostravě.
- 80 let národního divadla v Ostravě 1919-1999.
- Almanach - Moravské divadlo Olomouc 1920-2000.
- Amatérské studio.
- Archiv HaDivadla.
- Bezruči v Praze ve skvělé formě
- Bouřlivé výšiny divadelní
- Brněnské divadlo začíná sezónu
- Bylo jich pět a půl.
- Časopis Program Státního divadla v Brně v období normalizace.
- Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů
- České divadlo v Moravské Ostravě 1908 - 1919. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000.
- České divadlo za nacistické okupace a druhé světové války (1939-1945)
- České Národní divadlo v Brně v letech 1918-1922 ve světle soudobého brněnského českého tisku.
- Cesta do hlubin zapomínání
- Chvála realismu
- Činohra v Opavě od počátku do roku 1918
- Čtyřicet let Divadelní jednoty v Opavě. In Památník Divadelní jednoty v Opavě, 1887–1927.
- Das Troppauer Stadttheater
- David Drábek a jeho "hořící" stopa v Olomouci
- Dějiny šumperského divadla.
- Depeše na kolečkách. HaDivadlo 1978.
- Der Weg zum Städtetheater Ostsudetenland
- Deset let práce Městského divadla mladých. Ostrava: 1955.
- Die Büchse der Pandora
- Die Geschichte des deutschsprachigen Theaters in Mährisch-Ostrau von den Anfängen bis 1944
- Die neue Zeit
- Die neue Zeit (Olmütz), 14. 5. - 6. 9. 1854
- Die neue Zeit (Olmütz), 28. 4. 1853
- Die verkaufte Braut
- Die weiße Krankheit, Deutsches Theater in Ostrau, 1937
- Divadelní festival Dream Factory Ostrava
- Divadelní kultura. In Dějiny Olomouce / 2
- Divadelní mise Františka Čecha.
- Divadelní poznámky.
- Divadelní režisér a člověk Oldřich Stibor (1901 - 1943)
- Divadelní režisér Karel Novák (1916-1968)
- Divadlo bez krize (Německé divadlo v Moravské Ostravě 1895 - 1945).
- Divadlo hudby jako prostor pro uměleckou alternativu.
- Divadlo Husa na provázku, 1968(7)-1998: kniha v pohybu
- Divadlo Jiřího Myrona Ostrava 1986
- Divadlo loutek Ostrava 1953+60=2013. Almanach
- Divadlo loutek Ostrava v letech 2013 – 2023. Almanach.
- Divadlo mezi troskami.
- Divadlo mladých
- Divadlo Petra Bezruče 1945 - 1995.
- Divadlo Petra Bezruče v Ostravě.
- Divadlo v totalitním systému
- Drama žádá styl
- E. F. Burian divadelník (1923-1941).
- Exiltheater in der Tschechoslowakei. 1933-1938.
- Expanze ruské režijní školy a inscenace ruských dramatiků v českém divadle 90. let 20. století.
- Horácké divadlo Jihlava 1940 - 1995
- Inscenační tvorba Jindřicha Honzla v Národním divadle v Brně (1929-1931).
- Inventář Družstva národního divadla.
- Jak zabránit Vlasům, aby nešedivěly?
- Janáčkovo divadlo.
- Job v Americe
- K netradičnímu divadlu
- K vystoupení německých a italských profesionálních hereckých společností v Olomouci v 17. a v 18. století
- Kalendárium dějin divadla v Olomouci (od roku 1479).
- Kalendárium dějin divadla v Opavě
- Kapitoly z historie Jihlavy
- Káťa Kabanová na Brněnském jevišti.
- Ke stavu brněnského činoherního divadla v sezóně 1945-1946.
- Kinetizmus a světelné kinetika.
- Kronika let (lat) 1945 - 1995
- Luboš Ogoun a brněnský balet šedesátých let 20. století.
- Martinů - osud skladatele.
- Maryša – řád zůstává pevný
- Městské divadlo v Moravské Ostravě / Das Stadttheater in Mährisch Ostrau 1907 - 1919
- Městské divadlo v Moravské Ostravě.
- Městské divadlo Zlín: 70 sezon
- Mezi Miláčkem a hmyzem
- Milníky osmdesátých let
- Miniopera.
- Moravská orlice.
- Muzikál expres.
- Národní divadlo v Brně do nové sezóny.
- Národní dům v Moravské Ostravě - symbol českého Ostravska (1893-1918).
- Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3.
- Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku. 3/3.
- Norma v ženských křivkách
- O německém divadle brněnském rozhodnuto.
- O nové Zemské divadlo v Brně.
- Obrysy vývoje činohry v Olomouci (1920-1983).
- Oficiální webové stránky Buranteatru.
- Oficiální webové stránky Divadla Šumperk
- Olmütz
- Olomoucké divadlo 1956-1957.
- Olomoucké divadlo v desetiletí 1945 - 1955
- Operetní revoluce Oldřicha Nového.
- Operní odkaz B. Martinů naplněn.
- Opery Leoše Janáčka na brněnské scéně.
- Ostravská perlička na dně
- Ostravské činoherní divadlo v procesu transformace po listopadu 1989
- Ostravské snění
- Posedlost divadlem / Evžen Sokolovský.
- Pozůstalost Václava Choděry. Národní muzeum v Praze, divadelní oddělení v Terezíně. Denník příjmů a vydání, sign. Č 2309.
- Premiéry bratří Čapků.
- Profesionální divadlo v královském městě Brně, 1668-1733
- Proměny divadelní budovy
- První představení Nár. divadla v Brně období 1919-1920.
- Půlstoletí Městského divadla v Brně
- Putování Múzy Thalie
- Radost z divadla
- Řecké Pašije: program k premiéře.
- Reduta (Divadlo Reduta).
- Režijní přístupy k operám Leoše Janáčka v Brně.
- Režijní tvorba Jaromíra Pleskota v Praze a v Olomouci (1941-1953)
- Ročenka Městského divadla v Olomouci.
- Sammlung Bruckner
- Sebeidentifikace - sebereflexe -sebetematizace Ostravy aneb Inscenační návraty k historii a mentalitě místa
- Šedesátka, a co dál?
- Stadttheater Troppau
- Štanderové. Příspěvek k historii jedné kočovné divadelní společnosti.
- Státní okresní archiv Opava
- Studio Forum - příběh divadla. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009.
- Svatopluk Vála
- Tramvaj, která nedojela
- Tři premiéry divadla mladých
- Uničov - historie moravského města
- Váňa Psota.
- Velké téma bez frází
- Vstup realismu na jeviště českého divadla v Brně.
- Výtečníci. Program k inscenaci. Archiv Moravského divadla v Olomouci.
- Vyvenčit démona: tři temné inscenace z Ostravy
- Vzpomínky na autenticitu
- Z osudů českých divadel za nacistické okupace.
- Zákon ze dne 20. července 1948 o státním divadle v Brně.
- Zemřel Jan Číhal
- Zemské divadlo v Brně a jeho ředitel Václav Jiřikovský.
- Zřizovací listina organizace Národní divadlo Brno, příspěvková ogranizace.
„Genealogické“ souvislosti divadelních koncepcí: Divadlo Petra Bezruče v Ostravě a Činoherní klub v Praze
Theatralia, 2013, č. 1, s. 64-80.
- 3. 9. 1959
InstituceOstravaPrvní premiéra Kačerova souboru v Divadle Petra BezručeSkupina absolventů DAMU, která se pojmenovala Umění mladých a s počátkem sezony 1959/60 přišla do Divadla Bezruče v Ostravě, se uvedla inscenací dramatizace novely Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma, v té době celospolečensky pozitivně reflektované. Tragickým milostným příběhem mezi studentem Pavlem a židovskou dívkou Ester, zasazeným do krutého období heydrichiády, hned od počátku dala najevo programovou orientaci na autentické generační divadlo preferující obraz mladé generace v komplikovaném světě 20. století. Autorem dramatizace byl Otakar Blanda, inscenaci režíroval Evžen Němec, výpravu navrhl Luboš Hrůza, hudbu napsal Petr Mandel (absolvent HAMU). Hráli Václav Martinec (Pavel), Nina Divíšková (Ester), František Husák (Čepek), Jan Kačer (Rejšek) a další. Kromě jmenovaných přišli do Ostravy s Janem Kačerem ještě herci Marie Viková, Jana Kočková a Karel Sekera, a také dramaturg Zdeněk Hedbávný. Později byli angažováni Ladislav Mrkvička a Petr Čepek (oba v květnu 1962) a Jiří Hrzán (od sezony 1964/65). V rychlém sledu následovaly další dvě premiéry, Tylova Tvrdohlavá žena (režie Jan Kačer, premiéra 9. 9. 1959) a Učitel tance Lope de Vegy (režie Evžen Němec, premiéra 16. 9. 1959). Divadlo omezilo počet uváděných pohádek ve prospěch večerních představení pro mládež. V Divadle Petra Bezruče začala nová éra, která trvala téměř pět sezon.
Jiří Štefanides
- 7. 11. 1961
InstituceOstravaBrechtova Matka Kuráž a její děti poprvé v režii Jana KačeraPůsobivý obraz krutého světa na příběhu ze 17. století podal Jan Kačer poprvé v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Inscenaci nastudoval ve výpravě Luboše Hrůzy už na scéně v novém působišti v Domě kultury pracujících Ostravy, která byla větší a technicky lépe vybavená, nežli jeviště v bývalém Katolickém domě. Podílel se na ní téměř celý tehdejší soubor: Štěpánka Ranošová (Matka Kuráž), Nina Divíšková (Katrin), Marie Viková (Yvetta), Jeroným Horák (Kazatel) a Václav Martinec (Švejcar), dále Soňa Šimberová, Milada Albínová, Alena Tománková, Otakar Janda, František Husák, Rostislav Volf ml. a další. Dvě hlavní ženské role ztělesnily herečky s malým věkovým rozdílem: Štěpánka Ranošová jako Matka Kuráž měla tehdy 35 let, Nina Divíšková, která představovala její němou dceru Katrin, byla jen o deset let mladší. Matka Kuráž nebyla první a jedinou hrou Bertolta Brechta v Kačerově první ostravské éře. Divadlo Petra Bezruče tehdy ještě uvedlo Johanku z jatek (režie Evžen Němec, premiéra 22. 3. 1961) a Kavkazský křídový kruh (režie Jan Kačer, premiéra, 13. 11. 1962).
Jan Kačer se jako režisér k Matce Kuráži vrátil v nezapomenutelné inscenaci na scéně Národního divadla v Praze (premiéra 16. 10. 1970). Matku Kuráž ztělesnila Dana Medřická, Katrin hrála opět Nina Divíšková v alternaci s Marií Málkovou.
Jiří Štefanides - 4. 10. 1964
InstituceOstravaPoslední režie Jana Kačera v Divadle Petra BezručePřed odchodem do Prahy nastudoval Jan Kačer v ostravském Divadle Petra Bezruče jako poslední inscenaci hru slovenského dramatika Igora Rusnáka Lišky, dobrou noc. Text přeložil dramaturg divadla Zdeněk Hedbávný a výpravu navrhl Luboš Hrůza. Hráli Daniela Šrajerová nebo Jiřina Třebická (Jana), Jiří Čeporan (Ředitel), Václav Roštlapil nebo František Husák (Karel), Nina Divíšková (Magda), Ladislav Mrkvička (Honza) a další. V průběhu sezony 1964/1965 se Jan Kačer stal jedním ze zakladatelů Činoherního klubu v Praze a do roku 1966 za ním postupně přišla velká část ostravského souboru: Petr Čepek, Nina Divíšková, Luboš Hrůza, Jiří Hrzán, František Husák, Jiří Kodet, Václav Kotva a Jiřina Třebická – osobnosti, které záhy začaly významně ovlivňovat české divadlo a film. Do Činoherního klubu přinesly to, s čím tak uspěly v Ostravě: autentický herecký projev spojený s osobnostní výpovědí, schopnost improvizace, dynamický hravý projev, smysl pro grotesknost.
Jan Kačer byl po nástupu tzv. normalizace z Činoherního klubu propuštěn (1974). Do Ostravy se vrátil v roce 1976 a setrval zde do roku 1986 jako řádně angažovaný režisér činohry tehdejšího Státního divadla Ostrava.Jiří Štefanides