Zdroje informací

  •  

K netradičnímu divadlu

Vytisknout

Praha: Pražská scéna, 2003, s. 96 – 99.

  • 28. 3. 1983
    Instituce
    OstravaPremiéra Hráze věčnosti, první inscenace Bílého divadla 

    Jevištní adaptace Klubů poezie Bohumila Hrabala pod názvem Hráz věčnosti byla ve své době průbojným činem dramaturgickým. Soubor ji uvedl také v pražské Libni v automatu Svět, údajně se souhlasem Bohumila Hrabala. Už první inscenací Bílé divadlo naznačilo, že své experimentální hledání bude opírat o mimodivadelní inspirační zdroje, a literatura byla jedním z nich. Spoluzakladateli Bílého divadla byli především Jan Číhal a Luděk Jičínský, „dramaturgem“ divadla se stal od jeho počátků básník Vladimír Machek. Další cestu divadla vyznačovaly inscenace Turnikety smrti (1985), Tristan a Isolda (1986), Faust (1987), ale také plenérové akce (Bílé sny na motivy próz Tadeusze Nowaka, 1984; Máchův Máj, 1985 ad.). Bílé divadlo se dále inspirovalo principy „chudého divadla“ Jerzyho Grotowského, zkoušelo postupy rituálního, fyzického a pohybového divadla, pěstovalo happeningy a performance pod širým nebem. Dalšími členy souboru byli Petr Jičínský, Iva Číhalová, Táňa Bartošová, Ivana Durczaková, Rostislav Holman ad. Soubor pravidelně vystupoval na četných regionálních i celostátních divadelních přehlídkách, často také v zahraničí. Jeho přínos pro předlistopadový divadelní život v regionu byl o to cennější, že v tehdejším Severomoravském kraji byl, po ostudném soudním procesu komunistického režimu s ostravským Divadlem Waterloo v roce 1972, zakázán vznik a činnost profesionálních studiových scén.
    Zahajovací inscenaci Hráz věčnosti Bílé divadlo uvedlo v obnovené premiéře 28. 3. 2010.

    Jiří Štefanides

  •