Zdroje informací

  •  

Festival ostravských činoherních divadel. Almanach 1997–2016.

Vytisknout

Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, 2016,

  • 13. 3. 1997
    Instituce
    OstravaPrvní ročníky festivalu Ost-ra-var 

    V Ostravě byla zahájena tradice Festivalu ostravských divadel (13.–16. 3. 1997), přejmenovaného v roce 1999 na Festival ostravských činoherních divadel a v roce 2000 na Ost-ra-var. Přehlídka během prvních let vstoupila  do celorepublikového kontextu jako jedna z nejinspirativnějších divadelních událostí v České republice. U zrodu festivalu stáli režiséři Juraj Deák a Radovan Lipus společně s dramaturgy Alicí Taussikovou a Markem Pivovarem, jejichž  cílem bylo představit reprezentativní výběr aktuálních inscenací ostravských profesionálních scén. Festival byl od počátku určen divadelním teoretikům a praktikům, včetně studentů vysokých divadelních škol. Specifikem se staly veřejně přístupné rozborové semináře, na nichž docházelo k otevřeným diskusím o jednotlivých inscenacích a divadlech. Zahajovacího ročníku se účastnily vedle činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského (hlavní organizátor) také Divadlo Petra Bezruče, Komorní scéna Aréna a  Divadlo loutek, od druhého ročníku (1998) bylo začleněno jako host ostravské amatérské Bílé divadlo a začal vycházet tištěný Zpravodaj s podtitulem Listy festivalového dění, jehož redakci tvořili studenti Katedra teorie a dějin dramatických umění z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Už v prvním roce festival přesvědčil o vysoké úrovni ostravského činoherního divadla a představil inscenace, které se dočkaly v celorepublikovém kontextu nejvyššího uznání – např. kabaretní koláž Radovana Lipuse a Petra Hrušky Průběžná O(s)trava krve (KSA, režie Radovan Lipus, nominace na Hru roku 1996) a Višňový sad (KSA, režie Oxana Meleshkina-Smilková, nominace  na Inscenaci roku 1996).

    Tatjana Lazorčáková

  • 2. 3. 2000
    Instituce
    OstravaFestival Ost-ra-var a jeho stabilizace 

    Počínaje třetím ročníkem (2000) změnil Festival ostravských činoherních divadel svůj název na Ost-ra-var a pod tímto označením v roce 2016 dovršil dvacet let své existence. Zájem ze strany odborníků, studentů i zástupců významných divadel se neustále zvyšoval (v roce 2001 sto padesát dva účastníků, v roce 2007 téměř tři sta hostů). Na přehlídku se pravidelně sjížděli významní kritici a teoretici z celé republiky – Věra Ptáčková, Zdeněk Hořínek, Jaroslav Vostrý, Eva Stehlíková, Petr Pavlovský, Jan Roubal, Vladimír Just, Vladimír Hulec, Jaroslava Suchomelová, Radmila Hrdinová, Jiří P. Kříž, Josef Herman, Vladimír Mikulka, Jan Kerbr, David Drozd a další). Trvání festivalu se ustálilo na pěti dnech (od 2001), v rámci nichž bylo odehráno patnáct až sedmnáct představení. Odchodem Juraje Deáka (2004) a Alice Taussikové (2004), posléze i Radovana Lipuse (2008) se rozpadl zakládající tým, ale festival jako stabilní událost zůstal podporován nastupujícími šéfy činoherního souboru – Januszem Klimszou (od 2004), Pavlem Šimákem (od 2008), Peterem Gáborem (od 2012). Programovou nabídku rozšířila představení studentů Janáčkovy konzervatoře (v roce 2000 Skleněný zvěřinec v režii Janusze Klimszy), od 6. ročníku (2002) byl zařazen off-program (v roce 2002 autorský site-specific projekt amatérského Bílého divadla Opilý koráb). Od roku 2002 vzrostl počet rozborových seminářů z původních dvou na tři, vždy s  úvodem do diskuse renomovaného kritika či pedagoga a jednoho studenta. Vedle hostů z České republiky a Slovenska se začali pravidelně  účastnit divadelníci, pedagogové a studenti z Polska. Vedle tištěného zpravodaje začali v roce 2006 studenti z Olomouce připravovat každodenní aktuální videozpravodaj s názvem Pěna Ost-Ra-Varu, v roce 2008 se součástí přehlídky stala studentská konference. 13. ročník festivalu (2009) přinesl rekordní zájem hostů (přes tři sta), ale také diskusi o smyslu přehlídky nebo vydávání dvou názorově konfrontačních zpravodajů (olomoucká a pražská studentská redakce). V tomto období se potvrdila vysoká úroveň ostravských inscenací nastudovaných např. Januszem Klimszou (2001, Prorok Ilja Tadeusze Słobodzianka, KSA; 2010, Brenpartija Tomáše Vůjtka, KSA), Janem Mikuláškem (2007 Evžen Oněgin, DPB; 2009, Heda Gablerová, NDM; Noc bláznů Louise Nowry, NDM; 2010,  Divoká kachna a 1984, DPB a Oidipus, NDM), Martinem Františákem (2009, Job Josepha Rotha, DPB), Danielem Špinarem (2009, Táňa, Táňa Olji Muchinové, DBP), z nichž se většina zařadila mezi celostátně oceněné tituly.

    Tatjana Lazorčáková

  • 30. 11. 2011
    Instituce
    OstravaOst-ra-var: šest let proměn a krizí 

    Od 15. ročníku Ost-ra-varu (30. 11.– 4. 12. 2011) došlo ke změně termínu konání festivalu – jarní měsíce vystřídal přelom listopadu a prosince, výhodnější pro začlenění prezentovaných inscenací do celostátních nominací (Ceny Divadelních novin, Ceny Alfréda Radoka, od 2014 Ceny divadelní kritiky). Rozborové semináře se začaly konat v novém prostoru Cooltour na Černé louce a v čele redakce festivalových zpravodajů nahradili studenty zkušení kritici (Vladimír Mikulka, Michal Zahálka, Martin Macháček). Vedle Bílého divadla se v roce 2013 poprvé představila v off-programu Stará Aréna (soubor vzniklý po odchodu divadla Komorní scéna Aréna do nové budovy) a v následujících letech i další nezávislé ostravské produkce (klub LES, Cooltour). Naopak se od roku 2013 neúčastnilo (na vlastní žádost) Divadlo loutek. Na 17.  ročníku (2013) došlo na základě odmítavých reakcí festivalového publika na některé inscenace k zásadnímu rozkolu mezi divadelníky a kritiky. Napětí se odrazilo ve vyostřených diskusích na seminářích i v příspěvcích ve zpravodaji (vycházel pod názvem Ost-ra-war a vyvolalo úvahy o zrušení festivalu ze strany hlavních organizátorů, které se naštěstí podařilo odvrátit. Důsledkem bylo v následujícím roce (2014) nahrazení rozborových seminářů diskusemi o obecnějších tématech (specifika malých a velkých scén, divadelní kritika). Festival nadále potvrzoval vysokou úroveň ostravských scén, mezi nimiž v tomto období zřetelně dominovaly Komorní scéna Aréna a Divadlo Petra Bezruče – mezi celostátně uznávané se zařadily tituly dokumentárních her Tomáše Vůjtka S nadějí, i bez ní (2012, režie Ivan Krejčí, KSA) a Pestré vrstvy podle Ivana Landsmanna (2012, režie Janusz Klimsza, DPB), Hráči (2013, režie Ivan Rajmont, KSA), dramatizace Havlíčkovy prózy Petrolejové lampy (2014, režie Martin Františák, DPB), Vůjtkovo Slyšení (2015, režie Ivan Krejčí, KSA), dramatizace Fuchsova románu Spalovač mrtvol (2016, režie Jakub Nvota, DPB). Komorní scéna Aréna získala opakovaně v prestižní anketě kritiků (v letech  2013, 2015, 2016, 2017) ocenění Divadlo roku. V jubilejním 20. ročníku (2016) se součástí oficiálního programu stala dvě představení Staré Arény a organizátoři se vrátili k tradici rozborových seminářů, doplněných o jednu tematickou besedu.

    Tatjana Lazorčáková

  • 29. 11. 2017
    Instituce
    OstravaOst-ra-var: přerušení a „restart“ 

    Festival Ost-ra-var vstoupil v roce 2017 do třetí dekády jako renomovaná a stabilizovaná přehlídka s celostátním ohlasem, dlouhodobě podporována  Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Ostrava. 21. ročník (2017) provázela změna formátu seminářů (tři semináře s reflexí kritiků nejmladší generace), programovou nabídku poprvé rozšířilo Studio G (off-program) a Divadlo Mír (nově vzniklé soukromé divadlo Alberta Čuby).  V následujících dvou letech festivalové inscenace prezentovaly celostátně oceňované tituly – Maryša (2018, režie Janka Ryšánek Schmiedtová, DPB), Mistr a Markétka (2019, režie Alexander Minajev, DPB), autorská inscenace Tomáše Dianišky Transky, body, vteřiny (2019, DPB – Nejlepší inscenace roku a nominace na Divadlo roku pro DPB). Přestože se v souvislosti s covidovou pandemií v letech 2020 a 2021 festival nekonal, podařilo se na přerušenou tradici navázat. Do „restartovaného“ festivalu se v roce 2022 nezapojilo Divadlo Mír, naopak se vrátilo Divadlo loutek (2024), tematické diskuse se staly novou tradicí (konaly se v prostoru PLATO Bauhaus) a místem pro reflexi aktuálních problémů (např. stav profesionálních a nezávislých scén v období pandemie 2022, postavení žen-umělkyň v českém divadle 2023). V roce 2023 se organizátoři rozhodli pro rozborové semináře v podobě podcastů (studentského a kritického), natáčených po skončení festivalu, o rok později se na program vrátily ve formě hodnocení konkrétních divadel a jejich inscenací. Nejúspěšnějšími a v celostátním kontextu oceňovanými se staly v těchto letech inscenace režiséra Jana Holce (2022, Bratři Karamazovi, DPB; 2023, Na dotek Patricka Marbera, KSA; 2023, Otec Floriana Zellera, DPB); Střípky ženy Katy Wéber, 2024, Marie Stuartovna Friedricha Schillera a Roberta Ickea, DPB), společně s tvorbou nastupující generace režisérů (2024, Médea, režie Jakub Šmíd, NDM), Historka o sv. Magdě Johanny Kaptein, režie  Tomáš Loužný, KSA).

    Tatjana Lazorčáková
    Zdroj: https://www.ndm.cz/cz/stranka/573-ost-ra-var.html

  •