Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď!

Popisy událostí ...

• 15. 3. 1968
  Instituce
  BrnoOtevření Divadla Husa na provázku 

  Premiérou první inscenace Divadla Husa na provázku pomalu končí éra divadla malých forem 60. let a započíná etapa studiového (autorského) neiluzivního divadla, jež následně vytvoří významnou součást českého divadelního života 70. a 80. let. Režisér Zdeněk Pospíšil zahájil činnost nového brněnského divadla literární montáží Panta Rei aneb Dějiny národu českého v kostce, čerpající z povídkového souboru Milana Uhdeho Záhadná věž v B., a divadelní úpravou Uhdeho původně rozhlasového monodramatu Výběrčí. Inscenace tematizovala problematiku mravního jednání a selhávání českého člověka v době velkých dějinných událostí. Součástí poetiky mělo být hledání lyrického výrazu, který by nově tematizoval soudobou lidskou existenci. V inscenaci Panta Rei účinkovali František Hromada (Jan Hus), Zdeněk Mucha (Jan Žižka), René Přibil (Karel Havlíček Borovský), Vladimír Krátký (Petr z Mladenovic) nebo Jaroslav Someš (Schmerling); v divadelní úpravě Výběrčího ztvárnil roli I. výběrčího Jiří Pecha, II. výběrčí Míla Kudličková. Dramaturgem byl zakladatel divadla Bořivoj Srba, scénografkou Zdena Kalabisová.
  Spíš než ke klasickým dramatickým textům se tvůrci Husy na provázku od počátku obraceli do oblastí poezie a prózy, přičemž s texty zacházeli výrazně autorsky. Jejich cílem bylo vytvořit svou nepravidelnou dramaturgií alternativu vůči repertoárovým „kamenným“ divadlům, úmyslně rezignovali na popisnou iluzivnost tradiční činohry, již nahradila nespoutaná obraznost vycházející z autorské a herecké kreativity. Soubor divadla zpočátku tvořili jednak profesionálové z jiných brněnských scén, jednak studenti z JAMU. Prvním hracím prostorem se stala Procházkova síň Domu umění, divadlo zde sídlilo dvacet pět let. Kromě Zdeňka Pospíšila tvořili původní režijní tým také Eva Tálská a Peter Scherhaufer, v té době ještě všichni studenti režie na JAMU (absolvovali v témže roce). Zdeněk Pospíšil v divadle působil do roku 1980, kdy emigroval.

  Tomáš Bojda
• 17. 3. 1968
  Instituce
  BrnoŠibeniční písně Evy Tálské 

  Dva dny po otevření Divadla Husa na provázku inscenací Panta Rei Zdeňka Pospíšila se jako režisérka představila také Eva Tálská, Pospíšilova a Scherhauferova spolužačka z Janáčkovy akademie múzických umění. Tálská připravila scénickou koláž z díla zakladatele německé nonsensové poezie Christiana Morgensterna; název inscenace Šibeniční písně odkazuje na nejslavnější básníkovu sbírku. Vycházela z překladu Josefa Hiršala, důležitou součástí inscenace se stala hudba Bohuše Zoubka a Vladimíra Kramáře i výprava Juliány Stritzkové; premiéra proběhla v Domě umění v Brně. V inscenaci účinkovali Johana Tesařová, Alena Svatošová, Jana Švandová, Daniela Bakerová, Zdeněk Mucha, Jiří Čapka ad.
  Eva Tálská dlouho spoluurčovala profil a poetiku Divadla Husa na provázku. Oproti politické satiře Pospíšilovy režie Panta Rei se od počátku prezentovala jako režisérka silné poetické imaginace. Její režie se vyznačovaly schopností asociativního spojování scénických prostředků, synchronizací rytmizovaného pohybu, tance a básnického slova. Důležitou roli hrála v jejích inscenacích hudba, smysl pro paradox a kolážovitý princip kompozice. Pravidelně v divadle pracovala s dětmi a tvořila dětská představení, zde se uplatnilo její pojetí divadla jako neohraničeného prostoru fantazie, hry se slovy a jevištním obrazem.
  Z angažmá v Divadle Husa na provázku odešla v roce 2002, s divadlem však nadále spolupracovala až do své smrti v roce 2020.

  Tomáš Bojda
•