Divadlo Husa na provázku: 1968(7) - 1998: kniha v pohybu...

Popisy událostí ...

• 18. 5. 1968
  Instituce
  BrnoTři sestry + Umění platiti své dluhy Petera Scherhaufera 

  Stejně jako Zdeněk Pospíšil, také Peter Scherhaufer, tehdy působící jako režisér Satirického divadla Večerní Brno, nastudoval při své první režii pro nově vzniklé Divadlo Husa na provázku hned dva texty. Prvním z nich byly Čechovovy Tři sestry, druhým scénická adaptace souboru Balzacových humorných ponaučení o finanční gramotnosti Umění platiti své dluhy. V jeho pojetí se klasický Čechovův text rozžil zcela netypickou a proti psychologicko-realistickému inscenačnímu pojetí jdoucí interpretací, již naznačoval už podtitul „Ruský muzikál podle A. P. Čechova“. Inscenace vznikala v době převládající čechovovské linie režijně-dramaturgického tandemu Otomar Krejča – Karel Kraus. Kritika všudypřítomného „čechovovství“ a ruské kultury obecně způsobila ve své době divadelní senzaci. Andreje ztvárnil Evžen Sokolovský ml. (syn brněnského režiséra), Olgu Daniela Bakerová, Irenu Jana Švandová, Mášu Míla Kudličková, Tuzenbacha František Hromada, Veršinina Jiří Pecha. 
  Aforistický Balzacův text se stal východiskem pro scénicky hravou úpravu, stejně jako v případě Tří sester zde s Husou na provázku poprvé spolupracoval slovenský scénograf Jozef Ciller. V inscenaci účinkovali Jiří Pecha (Etien), Petr Svárovský (Albert), František Hromada (Sluha) a Milan Rozkydálek (Strýc/ Věřitelé), které doplňoval taneční soubor tvořený ženskými herečkami divadla. Společná premiéra proběhla v Procházkově síni brněnského Domu umění; tento prostor začínajícímu divadlu poskytl ředitel Domu umění, překladatel a básník Adolf Kroupa.
  Peter Scherhaufer s Husou na provázku spolupracoval až do roku 1999, kdy zemřel. Praktikoval zde nepravidelnou dramaturgii založenou na volném zacházení s dramatickým textem, stylizovaném herectví s prvky klauniády a postupech avantgardy. 

  Tomáš Bojda

  Další zdroj:

  Bořivoj Srba: Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď!: založení a prvních pět let umělecké tvorby Mahenova nedivadla Husa na provázku (Divadla na provázku) 1967-1972: dokumenty - memoáry - studie. Brno: JAMU, 2010, s. 275-293.
• 24. 6. 1971
  Instituce
  BrnoBolek Polívka poprvé jako autorský mim 

  Ještě před profesionalizací Divadla na provázku (leden 1972) začal s Provázkem spolupracovat tehdejší student herectví na JAMU Bolek Polívka, který zde nastudoval např. Adalberta v Adalbertově poslání (1969) nebo Quijota v Příbězích Dona Quijota (1971). V červnu 1971 Polívka na Provázku uvedl svou první autorskou kreaci Metamorfózy a vize strýce Macalíka, s podtitulem Pantomima pro dva mimy a jednu postel, která se posléze hrála pod názvem Strašidýlka. Dvaadvacetiletý začínající herec a autor se touto inscenací stal trvalou a zásadní součástí dramaturgického, režijního i autorského týmu divadla, v roce 1972 zde získal stálé angažmá. Polívka tuto pantomimu poprvé realizoval ještě na studiové scéně JAMU, v rámci Divadla na provázku se inscenace poprvé hrála v prostoru Loutkového divadla Radost. Spolu s Polívkou v inscenaci účinkoval Jiří Čapka, v pozdějším rekonstruovaném zpracování (a už pod názvem Strašidýlka) pak Čapku nahradil Jan Bružeňák, přibyla také ženská postava, již hrála Dagmar Bláhová. Polívkova pantomima byla na Provázku uvedena paradoxně pod názvem Příběhy z rodných hor, který původně patřil autorské inscenaci Huberta Krejčího. Ta měla být uvedena společně s Polívkovou, zásahem cenzury však na poslední chvíli uvedena být nesměla. Třičtvrtěhodinová pantomima byla založena na Polívkově pohybovém výkonu: už zde herec nastolil typickou stylizaci, již následně rozvíjel ve svých dalších autorských dílech: dva roky po premiéře Metamorfóz následoval symbolický biblický apokryf Am a Ea (1973; zfilmováno 1977), motiv klauniády Polívka autorsky rozvíjel i v komedii Pezza versus Čorba (1975; zfilmováno 1975) a řadě dalších. Polívkovy kreace vycházely z tvůrčích impulzů filmové grotesky, commedie dell´arte a zmíněné klauniády.
  Bolek Polívka na Provázku působil do roku 1992, v roce 1993 založil v Brně vlastní Divadlo Bolka Polívky.

  Tomáš Bojda

  Další zdroj:

  Bořivoj Srba: Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď!: založení a prvních pět let umělecké tvorby Mahenova nedivadla Husa na provázku (Divadla na provázku) 1967-1972: dokumenty - memoáry - studie.Brno: JAMU, 1995, s. 549-553.
• 29. 3. 1974
  Instituce
  BrnoZpřítomnění italské komedie dell´arte 

  Commedia dell´arte se stala definitivním stvrzením úspěchu nového brněnského divadla a současně snad i jeho mezinárodně nejúspěšnější inscenací. Provázci s ní vystoupili na řadě prestižních mezinárodních festivalů a zahraničních turné. Vycházela ze série improvizací a etud sestavených Milošem Pospíšilem, režijně inscenaci připravil Peter Scherhaufer a hráli v ní Bolek Polívka (Harlekýn), Jiří Pecha (Pantalone), František Kocourek (Capitano), Miroslav Donutil, Alena Ambrová ad. Režisér Scherhaufer vypracoval model improvizované skladby, kdy podobu každého představení spoluvytvářeli diváci, kteří měli možnost losem zvolit tři z šesti možných scénářů. Inscenace s hudbou Miloše Štědroně a výpravou Dušana Ždímala byla roku 1981 zaznamenána také pro Československou televizi: takto už dříve vznikly záznamy inscenací Pezza versus Čorba (1975), Trosečník či Am a Ea (obě 1977).

  Tomáš Bojda
• 11. 3. 1978
  Instituce
  BrnoBertolt Brecht v Divadle na provázku 

  Jedna z raných her Bertolta Brechta, Maloměšťákova svatba, měla premiéru v Divadle na provázku pod názvem Svatba, a to v klasickém brechtovském překladu Rudolfa Vápeníka a Ludvíka Kundery, který se tak po vynuceném normalizačním odmlčení na česká jeviště vrátil. Text významně autorsky upravili Peter Scherhaufer a dramaturg Petr Oslzlý, hudebně na inscenaci spolupracoval skladatel Miloš Štědroň. V jejich pojetí se jednalo o divadelně cirkusovou kreaci, jejíž pohybové a komediální řešení cílilo na univerzální srozumitelnost pro zahraniční publikum. V inscenaci se vystřídali František Derfler a Petr Oslzlý (alternace Nevěstina otce), Alena Ambrová (Nevěsta), Pavla Schönová, Kateřina Rakovčíková a Iva Bittová (alternace Její sestry), Oldřich Navrátil a Jaromír Dulava (alternace Ženicha), Eva Vidlařová (Ženichova matka), dále hráli Miroslav Donutil, Jiří Pecha, Pavel Zatloukal, Vladimír Hauser aj. Divadlo ji nastudovalo v sedmi různých jazykových variantách, podobně jako Commedia dell´arte patří Svatba k jeho nejúspěšnějším a v zahraničí nejčastěji uváděným inscenacím.

  Tomáš Bojda
• 4. 3. 1983
  Instituce
  BrnoChantal Poullain poprvé v českém divadle 

  Inscenace Šašek a královna byla další autorskou kreací, kterou pro Divadlo na provázku připravil jako režisér a herec Bolek Polívka. Ztvárnil roli Šaška, Královnu pak jako svou vůbec první roli v českém divadle tehdejší Polívkova partnerka Chantal Poullain. Výtvarně stylizovanou scénografii navrhl Dušan Ždímal, kostýmy Jana Zbořilová, dramaturgem byl Petr Oslzlý. V představeních dále vystupovali Petra Špalková, Anna Polívková, Pavla Tichá ad.  Úspěch inscenace, která byla vnímána jako nadčasová metafora lidských vztahů i vynucených úliteb mocným, potvrdilo následné filmové zpracování režisérky Věry Chytilové. Ta ve svém filmu z roku 1987 prohloubila právě společenský rozměr hry, zdůraznila její satirickou dimenzi, rozvinula přitom výtvarnou stylizaci, již podpořila kamera Jana Malíře. Kromě Bolka Polívky a Chantal Poullain ve filmu hráli  Jiří Kodet, Vlastimil Brodský a Jiřina Steimarová, z členů Divadla na provázku Jiří Pecha ad.
  Bolek Polívka následně titul znovu uvedl ve vlastním Divadle Bolka Polívky (premiéra 21. 5. 1993). Volným pokračováním se pak stala Polívkova pantomima Šašek a syn (premiéra 25. 2. 2017), v níž autor a režisér hrál se synem Vladimírem v rolích Starého, resp. Mladého šaška.

  Tomáš Bojda
•