Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3.

Popisy událostí ...

• 18. 2. 1548
  Instituce
  ZnojmoPrvní zaznamenané divadelní představení ve Znojmě 

  Ve Znojmě fungovaly dvě církevní školy a právě k nim se vážou první písemné zprávy z poloviny 16. století o školských divadelních produkcích. Nejstarší záznam o uspořádání divadelního představení ve Znojmě pochází z 18. února 1548, následující řada dalších takových dokladů pak svědčí o soustavné divadelní činnosti v té době. V premonstrátském klášteře v Louce působila škola triviální, jejíž žáci rovněž hráli divadlo.
• . . 1721
  Instituce
  OlomoucZřízen divadelní sál v purkrabském domě v Olomouci 

  V tomto roce vyhověl olomoucký magistrát žádosti tří zdejších měšťanů o povolení pořádat ochotnická představení a vyhradil pro ně jednu větší místnost v přízemí purkrabského domu v Purkrabské ulici. Jedním ze tří žadatelů byl Joseph Franz Hadwich, který později získal koncesi pro ustavení vlastní profesionální cestující společnosti, s níž se do Olomouce vracel. V purkrabském domě pak vystupovaly i profesionální společnosti. Mezi jejich řediteli byly i osobnosti významné ve středoevropském prostoru: Anton Joseph Geißler 1722), Franz Albert Defraine (1724), Friedrich Isaak Petzold (1730), Carl Joseph Nachtigall (1733), Felix Kurtz (1740, 1741), Johann Adam Horschelt (1742) a další. Místniost sloužila i dalším mimodivadelním účelům a pravděpodobně postrádala patřičné technické vybavení jeviště. S přestávkami se zde divadlo hrálo do roku 1742, kdy zde bylo ubytováno vojsko. Cestující společnosti našly náhradu už v roce 1744 v divadelním sále v hostinci U Černého orla.
• . . 1722
  Instituce
  ZnojmoPrvní zaznamenaná profesionální společnost ve Znojmě 

  Znojmo, jako významná spojnice nejen mezi Vídní a Prahou, byla bezesporu jednou ze zastávek kočujících divadelních společností. Zatím první doloženou takovouto společností je skupina okolo profesionálního marionetáře Ferdinanda Antonia Kase, která kromě loutkového divadla, provozovala i divadlo s živými herci. Přítomnost této společnosti ve Znojmě o masopustu roku 1722 je nejstarším doloženým profesionálním divadlem zde. Od 40. let 18. století můžeme už vcelku pravidelně sledovat skupiny kočovných komediantů, kteří se ve městě Znojmě zastavovali. Produkce těchto skupin se pravděpodobně odehrávaly pod širým nebem nebo v některém ze znojemských hostinců. Nejstarší doložené divadelní produkce ve Znojmě se však vážou ke školskému divadlu premonstrátů. V tomto případě ale nešlo o profesionálně provozované divadlo.
• 19. 11. 1723
  Instituce
  ZnojmoPředstavení gratulační opery ve Znojmě 

  Za největší divadelní událost barokního Znojma považujeme provedení gratulační opery dvorního skladatele Antonia Caladry La Concordia de´Pianeti. Ta byla 19. listopadu 1723 uvedena na počest Karla VI. a jeho manželky Alžběty Kristiny, kteří projížděli Znojmem při návratu z pražské korunovace. Patří tedy do oblasti dvorského divadla. Představení, uskutečněné na Horním náměstí, bylo inscenováno na dvou bohatě zdobených triumfálních vozech, speciálně k tomuto účelu vytvořených. Představení se účastnilo na 114 hudebníků a zpěváků.
• 28. 11. 1733
  Instituce
  BrnoOtevření prvního stálého městského divadla v českých zemích 

  Theater in der Taffern – Divadlo V taverně v Brně na Horním náměstí (dnes Zelný trh) vystavěla na své náklady městská rada. Zásluhou italského impresária Angela Mingottiho byla postavena budova nová na volném pozemku bývalé městské taverny. Angelo Mingotti se stal také prvním nájemcem divadla. Zahajovacím představením (v sobotu před první nedělí adventní) byla opera Eustachia Bambina Armida Abbandonata v podání italských operistů Mingottiho souboru. Mingotti představení věnoval manželce zemského hejtmana, nejvyššího reprezentanta země, hraběnce Marii Ernestině Františce Kounicové. Ředitelem divadla byl Angelo Mingotti v prvních třech sezonách, mezi léty 1733–1736.
• . . 1740
  Instituce
  JihlavaPrvní operní představení v Jihlavě 

  K prvnímu opernímu představení v Jihlavě došlo zásluhou školského divadla. Tentokrát za ním stáli jezuité, kteří v letech 1720-1727 vybudovali nové gymnázium v Hluboké ulici, jehož součástí byl dobře vybavený divadelní sál. Právě tady se v roce 1740 uskutečnila při příležitosti návštěvy olomouckého biskupa Jakuba Arnošta z Liechtensteina první dosud doložená operní produkce ve městě.
• . . 1744
  Instituce
  OlomoucZřízen divadelní sál v hostinci U Černého orla v Olomouci 

  V tomto roce byla profesionální německy hrající společnost Wenzela Banky pravděpodobně první, která vystoupila v nově zřízeném divadelním sále hostince U Černého orla v Olomouci (dnes Hauenschildův palác na Dolním náměstí). Dřevěný sál s galerií byl zbudován ve dvoře tohoto zájezdního hostince a sloužil také plesům a tanečním zábavám. Přestože hostinec vystřídal několik majitelů, divadlo se zde hrálo až do roku 1770, kdy magistrát nechal v těsném sousedství zřídit první městské divadlo. Zastávky kočujících společností v Olomouci byly stále četnější, v šedesátých letech zde hrály každoročně, někdy i několikrát v roce. Některé stagiony se protáhly až na šest měsíců. Mezi řediteli společností zaznamenáváme řadu významných jmen: byli mezi nimi Joseph Franz Hadwich (1745, 1761), Felix Kurtz (1752), Johann Michael Brenner (1756), Friedrich Zöllner (1758), Matthias Joseph Einziger (1767) a další. V Olomouci vystupovala také pantomima Franze Josepha Sebastianiho (1761), dále italské operní společnosti Giuseppa Franceschiniho (1759) a Belina Vigny (1761), italská pantomima s dětským baletem Theresie Nicoliniové (1770), společnosti předvádějící loutkové divadlo a další.

  Jiří Štefanides
• . . 1770
  Instituce
  OlomoucZřízení prvního městského divadelního sálu v Olomouci 

  Stále četnější aktivity profesionálních společností v Olomouci a také zhoršující se stav divadelního sálu v hostinci U Černého orla vedl městské zastupitelstvo k rozhodnutí zřídit divadelní sál, který by město pronajímalo divadelním ředitelům. Vybrán byl dům na Dolním náměstí, v těsném sousedství hostince U Černého orla. Dřevěný divadelní sál byl zabudován do podkroví nad masnými krámy. Byl to poměrně komorní prostor: do sálu o rozměrech asi 15 x 30 metrů bylo vestavěno jeviště, parter, dvě pořadí lóží a galerie. Do hlediště se vešlo asi 350 diváků, kteří do divadla museli vystoupat z náměstí po venkovním dvouramenném schodišti. Sál byl zařízen velmi skromně, příslušenství bylo nedostatečné, chyběla šatna pro diváky. Publikum obtěžoval vytrvalý průvan a zejména v letním období zápach z masných krámů, který prostupoval podlahou divadla. Město proto nechávalo pro jarní a letní měsíce postavit na náměstí před divadlem jednoduchou dřevěnou arénu. Název druhého stálého městského divadla na Moravě (první bylo otevřeno v roce 1733 v Brně) ovšem zněl patřičně: Königlich-städtisches Nationaltheater in Olmütz.
  Divadelní sál byl stavebně dokončen pravděpodobně na podzim 1770, ale poprvé byl pronajat divadelní společnosti až v roce 1771. Datum zahájení provozu a jméno prvního ředitele nejsou známy. V divadelním sále se konaly také plesy. Interiér poměrně rychle chátral, v roce 1812 sál prošel provizorními opravami. Podmínky pro divadelní život v Olomouci se podstatně zlepšily až v roce 1830 s otevřením velkoryse pojaté nové divadelní budovy na Horním náměstí.

  Jiří Štefanides
• 12. 12. 1784
  Instituce
  ZnojmoOtevření městského divadla ve Znojmě 

  První stálá divadelní budova ve Znojmě vznikla přestavbou kaple sv. Bernarda ve zrušeném klášteře klarisek na Panenské ulici. Městská rada tak rozhodla v roce 1782, kdy už město pociťovalo absenci divadelní budovy velmi silně. Přestavbě finančně pomohla i osvícensky smýšlející šlechta. Přestavba trvala dva roky a svého otevření se dočkala 12. prosince 1784 pod názvem Královské městské divadlo (Königlich städttisches Theater). Zahajovací představení nebylo zjištěno. Prvním ředitelem se stal Georg Anton Schlossleitner, v čele divadla vydržel ale jen jednu sezonu. Divadlo mělo mělké jeviště, vybavené nutnou mašinérií, a nevelké hlediště. Během své existence prošlo několika menšími úpravami. Budova byla uzavřena o více než sto let později, v roce 1891. Roku 1893 byla kvůli zchátralému stavu zbořena.
• 14. 1. 1785
  Instituce
  BrnoDivadlo V taverně v Brně vyhořelo 

  Divadlo na Horním náměstí vyhořelo celkem třikrát. K prvnímu požáru došlo za ředitele Johanna Baptisty Bergobzooma roku 1785, kdy budova vyhořela do základů. Část souboru se přestěhovala do jízdárny hraběte Salma-Reiferscheida, část do Olomouce. Na náklady moravských stavů bylo na původním místě ihned zbudováno divadlo nové, které bylo otevřeno v listopadu téhož roku. K druhému požáru došlo brzy poté, 16. ledna 1786. Divadlo vyhořelo opět do základů. V pořadí třetí divadlo už muselo na svoje náklady vystavět město. K otevření došlo 8. ledna 1787 a pod názvem Königlich-Städtisches Theater fungovalo až do 23. června 1870, kdy vyhořelo potřetí. V této době už město uvažovalo o reprezentativní divadelní budově na jiném místě, a proto divadlo na Horním náměstí znovu neobnovovalo.
• . . 1793
  Instituce
  JihlavaOtevřeno první městské divadlo v Jihlavě 

  První městské divadlo v Jihlavě (Theater in Iglau, Städtisches Theater) bylo otevřeno poté, co přestaly dostačovat příležitostné prostory v hostincích a sále gymnázia. Město se rozhodlo uvolnit peníze na koupi odsvěceného kostelíka sv. Alžběty ve Špitálské ulici (v místech naproti dnešního Horáckého divadla) a nechalo jej upravit na veřejné městské divadlo. Divadlo bylo v provozu mezi léty 1793 až 1825, kdy bylo kvůli nedostačujícím a nevyhovujícím podmínkám uzavřeno. Prvním ředitelem městského divadla byl v sezoně 1793/1794 J. Ziehrer. Zahajovací představení divadla se zatím nepodařilo zjistit. Po uzavření divadla, kdy již bylo jihlavské obyvatelstvo zvyklé na pravidelný divadelní provoz, pronajímali si ředitelé sál v druhém patře hostince U Tří knížat. Toto soukromé provizorium (přesto označováno jako „městské divadlo“) bylo roku 1850, po nátlaku obyvatel, nahrazeno plnohodnotnější divadelní budovou.
• 4. 10. 1830
  Instituce
  OlomoucByla otevřena nová budova městského divadla v Olomouci 

  Představením hry Charlotty Birch-Pfeifferové Der Sammtschuh oder Das Schloß Greifenstein byl zahájen provoz v novém městském divadle v Olomouci. Budova byla postavena na Horním náměstí naproti radnici na místě po renesančním tzv. Modrém domě, kde přebývali velitelé pevnosti. Stavba podle projektu známého vídeňského architekta Josefa Kornhäusela stála 75 tisíc zlatých a podle současníků se jednalo o jedno z nejkrásnějších a nejlépe zařízených rakouských provinčních divadel té doby. Hlediště půloválného půdorysu s 36 lóžemi, dvěma balkony, galerií a s parterem, který byl původně určen ke stání, mohlo tehdy pojmout až tisíc diváků. Šířka jeviště činila v proscéniu jedenáct metrů a hloubka téměř dvanáct metrů, kterou bylo možné zvětšit až na patnáct metrů. Dekorace a výzdobu divadla dokončili, po úmrtí Matthiase Gaila, Michael Mayr a Josef Scharhan z Vídně. O rok později byl v prvním patře budovy dokončen sál zvaný Reduta, který sloužil plesům a koncertům, jak je tomu ostatně dodnes.
  Německy hrající soubor působil v této budově do konce sezony 1919/1920, poté zde bylo zřízeno České divadlo v Olomouci. Němci se do městského divadla znovu vrátili v letech 1941–1944. Nyní v této budově hraje Moravské divadlo.

  Jiří Štefanides
• 16. 11. 1850
  Instituce
  JihlavaZahájení provozu v novém městském divadle v Jihlavě 

  Kostel sv. Františka, který patřil k bývalému konventu kapucínského kláštera, koupil roku 1849 Johann Okonski a rozhodl se na jeho místě zbudovat divadlo. Finance získal prodejem akcií, což mělo za následek menšinový podíl města na vlastnictví budovy (odráží se v názvu divadla: Theater des Herrn Okonski, Theater in Iglau, nebo Städttisches Theater in Iglau). Stavba byla zahájena v únoru 1850 a už 16. listopadu se divadlo otevíralo divákům představením Franze von Elsholze Erziehungsmetoden. K tomuto datu bylo divadlo dokončeno pouze uvnitř a čekalo ještě na úpravu zevnějšku. Hlediště, o dvou řadách lóží a galerii, pojmulo až 1000 diváků. Ředitelem divadla v první sezoně byl Josef Siege. V roce 1856 koupilo budovu divadla město a tím se stalo jeho jediným majitelem a provozovatelem.
• 14. 11. 1882
  Instituce
  BrnoZahájení provozu v Městském divadle Na hradbách v Brně 

  Se stavbou Městského divadla (Stadttheater, dnes Mahenovo divadlo) se započalo 18. července 1881, architekty byli Ferdinand Fellner a Hermann Helmer. Nové divadlo pojalo až 1200 diváků. Hlediště tvořil parter, tři pořadí lóží a dvě pořadí galerie. Převratnou novinkou byla kompletní elektrifikace divadla. Zahajovacím představením 14. listopadu 1882 byl Egmont Johanna Wolfganga Goetha s hudbou Ludwiga van Beethovena. Otevření divadla Na hradbách předcházelo období tzv. Prozatímního divadla (Interimstheater) v letech 1871–1882. Šlo o dlouhodobé provizorium mezi požárem Královského Městského divadla na Horním náměstí a stavbou reprezentativního Městského divadla. Už na konci padesátých let 19. století bylo pro toto nové Městské divadlo vybráno místo na tehdejším Ovocném trhu.
• 29. 9. 1900
  Instituce
  ZnojmoZahájen provoz v novém městském divadle ve Znojmě 

  V témže roce, kdy bylo zbořeno staré městské divadlo (Königlich städttisches Theater), rozhodla městská rada o stavbě nové reprezentativní divadelní budovy. Prvních několik let však zabralo hledání vhodného pozemku, stavitele a finančních prostředků. Stavby na Salisově náměstí se, za finanční pomoci české spořitelny, nakonec ujal architekt Alexander Graf. Stavba byla zahájena v polovině roku 1899 a ke slavnostnímu otevření divadla došlo 29. září 1900. Zahajovacím představením byla hra Zwei glückliche Tage autorů Franze von Schönthana a Gustava Kadelburga. Ředitelem (pouze první sezony) se stal Heinrich Skriwanek. Dosud stojící městské divadlo pojalo v době svého otevření až 616 diváků (dvě čtveřice lóží po bocích a balkón uprostřed). Jeviště bylo na svou dobu vybaveno moderní technikou a v celém divadle byla zavedena klimatizace.
• 7. 3. 1909
  Instituce
  BrnoObnovení divadelního provozu v Redutě v Brně 

  Když v roce 1870 potřetí vyhořelo Královské městské divadlo (Königlich-Städtisches Theater), městská rada se rozhodla jej znovu neobnovovat. Teprve na jaře 1909 byl taneční sál v prvním patře budovy Reduty (dnes Mozartův sál) vybaven malým jevištěm. Od 7. března 1909 se stal sídlem nově vzniklé pobočné scény německého divadla - Kleines Theater. Hrát se zde měl především komorní činoherní repertoár, kapacita sálu byla pouhých 400 míst. Podnik ale neměl dlouhého trvání, jen do ledna 1910. Podruhé bylo divadlo otevřeno opět pro činnost německého souboru 27. října 1918, tentokrát pod názvem Kleines Schauspielhaus. Přestože byl divadelní sál rozšířen, stále se využíval spíše pro komorní představení německého souboru, a to až do roku 1944 (mezi léty 1919–1939 sloužil jako hlavní scéna německého souboru).
• 30. 6. 1919
  Instituce
  BrnoUkončení činnosti německy hrajícího Městského divadla v Brně 

  Městské divadlo přešlo na konci sezony 1918/1920 do užívání českého souboru pod českým názvem Městské divadlo Na hradbách. Rozhodla tak nově ustanovená městská divadelní komise s tím, že po třech letech se do divadla Na hradbách opět vrátí soubor německý. To už mělo stát nové divadlo pro české publikum. Tak se ovšem nestalo, a v divadle Na hradbách hrál německý soubor pouze ve vyhrazených dnech (pondělí a úterý) až do léta 1939. Německé divadlo se stalo pouze spolkovým zařízením. I v těchto ztížených podmínkách, kdy byla jeho činnost rozdělena do tří domů (divadlo Na hradbách, Reduta, Německý dům) se však snažilo udržet uměleckou úroveň. V době mezi válkami se divadlo profilovalo dokonce jako čtyřsouborové těleso (činohra, opera, opereta, balet). Prvním ředitelem Spojených německých divadel v Brně v sezoně 1919/1920 byl Rudolf Beer.
• 18. 4. 1920
  Instituce
  OlomoucUkončení činnosti německy hrajícího městského divadla v Olomouci (založeno v roce 1770) 

  Představením operety Johanna Strausse Fledermaus (Netopýr) skončilo sto padesát sezon nepřerušeného působení německy hrajícího městského divadla v Olomouci. Český soubor převzal městské divadlo se začátkem sezony 1920/1921. Pro profesionální německá představení uvolnili Češi budovu v dalších dvou letech vždy na jaře na kratší sezonu, v roce 1921 od března do června a v roce 1922 od dubna do července. K představením přijížděl soubor z Brna vedený Rudolfem Beerem. Poté zajišťovaly jednotlivá německá představení soubory z Opavy, Ostravy a Brna formou zájezdů. V Olomouci působili také němečtí ochotníci.
  Do městského divadla se vrátil německý soubor obnovený po okupaci Československa nacistickým Německem se začátkem sezony 1941/1942.

  Jiří Štefanides
• 25. 3. 1939
  Instituce
  BrnoObnovení německy hraných představení v Městském divadle v Brně 

  V sezoně 1938/1939 za ředitele Theodora Antona Modese, se situace německého a českého divadelního souboru znovu obrátila. Došlo k tomu v souvislosti s politickou situací. Městské divadlo Na hradbách bylo opět převedeno pod správu města (nyní již řízenou protektorátními orgány) a ta je předala německému souboru. Název se opět změnil na Stadttheater. Vedle toho mělo německé divadlo k dispozici také jeviště v Redutě na Zelném trhu (Deutsches Schauspielhaus am Krautmarkt), zatímco sál v Německém domě přestal sloužit divadelnímu provozu s koncem sezony 1938/1939. Od sezony 1942/1943 se německé Městské divadlo a jeho pobočná činoherní scéna v Redutě nazývaly Städtische Bühnen Brünn (Brněnská městská divadla). Český soubor hrál také na obou těchto scénách, ale jen ve vyhrazených termínech, a to do 11. listopadu 1941.
• 21. 9. 1941
  Instituce
  OlomoucObnoven německy hrající soubor v městském divadle v Olomouci 

  Představením operety Johanna Strausse Fledermaus skončilo sto padesát sezon nepřerušeného působení německy hrajícího městského divadla v Olomouci. Český soubor převzal městské divadlo se začátkem sezony 1920/1921. Pro profesionální německá představení uvolnili Češi budovu v dalších dvou letech vždy na jaře na kratší sezonu, v roce 1921 od března do června a v roce 1922 od dubna do července. K představením přijížděl soubor z Brna vedený Rudolfem Beerem. Poté zajišťovaly jednotlivá německá představení soubory z Opavy, Ostravy a Brna formou zájezdů. V Olomouci působili také němečtí ochotníci.
  Do městského divadla se vrátil německý soubor obnovený po okupaci Československa nacistickým Německem se začátkem sezony 1941/1942.
• 27. 6. 1944
  Instituce
  JihlavaPoslední německy hrané představení v Jihlavě 

  Se vznikem Československa zůstalo jihlavské městské divadlo (Stadttheater Iglau) v rukou německého souboru, protože soubor český neměl profesionální charakter. Němci se tak v budově dělili o termíny pouze s českými ochotníky. Poklesem návštěvnosti se však německé divadlo dostávalo do krize, kterou nevyřešilo ani sloučení se znojemským německým souborem (Spojená městská divadla Jihlava-Znojmo - Vereinigte Stadttheater Iglau-Znaim), ani ustanovená divadelní komise. Od března 1939 se mělo jihlavské divadlo stát centrem fašistické propagandy. Divadlo bylo proto bez omezení provozu zmodernizováno, ale z krize se nedostalo až do jeho uzavření roku 1944. Posledním německým představením byla Kouzelná flétna Wolfganga Amadea Mozarta.

  Související záznamy
  Instituce:Horácké divadlo Jihlava
  
• 31. 8. 1944
  Instituce
  BrnoPoslední německy hrané představení v Brně po 211 letech 

  Definitivní konec německy hraného divadla v Brně, přišel s vyostřující se politickou situací v době druhé světové války. Sezona 1944/1945, započatá v srpnu 1944 za ředitele Fritze Klingenbecka, se dočkala jen několika představení. 1. září 1944 byla zakázána veškerá divadelní činnost na území Protektorátu. Poslední představení německého souboru (Franz Füssel, Hans Lang: Der Hofrat Geigerse) se uskutečnilo na komorní scéně v dnešní Redutě. V divadle Na hradbách byla posledním představením (9. srpna 1944) opera Tiefland Eugena ď Alberta.
• 31. 8. 1944
  Instituce
  OlomoucPoslední německy hrané představení v městském divadle v Olomouci 

  Německy se v Olomouci naposledy hrálo v srpnu 1944. Posledním představením byla v tento den opera Otta Nicolaie Die lustigen Weiber von Windsor (Veselé paničky windsorské). Zákaz veškeré divadelní činnosti v protektorátu počínaje 1. září 1944, který vydaly nacistické úřady, zastavil počínající sezonu 1944/1945 také v Olomouci. Definitivně se tak ukončila i epocha německojazyčného divadla a období existence dvojjazyčné divadelní kultury ve městě.

  Jiří Štefanides
•