Zdroje informací

  •  

Chvála realismu

Vytisknout

In O současné české režii 2. Edice České divadlo, sv. 8. Praha: Divadelní ústav, 1983.

  • 12. 11. 1977
    Instituce
    OstravaOtevření činoherní komorní scény v Loutkovém divadle v Ostravě 

    Po požáru Divadla Jiřího Myrona hledalo tehdejší Státní divadlo v Ostravě (SDO) náhradní prostory pro svá představení. Jedním z řešení bylo otevření komorní scény pro činoherní soubor SDO v Loutkovém divadle na dnešním Masarykově náměstí (tehdy Lidových milicí). Její provoz zahájila premiéra vynikající insceance Rostandovy hry Cyrano z Bergeracu v režii Jana Kačera, ve výpravě Otakara Schindlera, s hudbou Petra Skoumala a v choreografii Václava Martince, dramaturgyní byla Vlasta Krautmanová. Do titulní role obsadil Kačer Jana Vlasáka a jeho výkon byl kritikou hodnocen jako mimořádný. V dalších rolích hráli Tomáš Töpfer (Kristián), Jan Filip (hrabě de Guiche) a Jana Vaňková (Roxana). Komorní scéna uváděla až devět večerních představení v měsíci, občas se tu ale konala i dopolední představení pro školy. Přestože úzké a dlouhé hlediště s poměrně malým jevištěm nepředstavovalo ideální divadelní prostor, uskutečnila se tu řada vynikajících inscenací zejména v režii Jana Kačera (Rváč Antonína Máši, 1979; Třináct vůní Jana Schmida s Maruškou Jitky Smutné, 1980; Shakespearova Bouře, 1981; Euripidova Ifigenie v Aulidě, 1982; Hlučná samota Bohumila Hrabala, 1984), strhující byla ale rovněž Antigona Jeana Anouilha (1988) v režii Lídy Engelové s Apolenou Veldovou v titulní roli. Program a umělecké výsledky komorní scény byly velmi příznivě hodnoceny v celostátním kontextu. Představení na komorní scéně byla nakrátko obnovena ještě v roce 1994. Původně provozní provizorium se nakonec ukázalo jako nejšťastnější tvůrčí počin činohry SDO v jinak nelehkém šedivém období tzv. normalizace 70. a 80. let 20. století.

    Jiří Štefanides

  •